Květen 2007

Drsný rozpor

29. května 2007 v 8:25 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
Pomalý krokem šla směrem k zámku. Už se před ní rýsovala brána. Jelikož byla zamčená a vojáci spali, tak jí napadlo, že bránu přeleze. Jenže brána byla taková že až do výšky Irmy, nebyla žádná tyčka, na kterou by si mohla stoupnout. Přemýšlela jak se dostane dovnitř, ale až se vzbudí vojáci to nemohla, protože by čekala hodně dlouho. "Haloooo." Zavolala na vojáky, který podřimovali o kousek dále. Nic. Pokusila se znovu, znovu a znovu. Na čtvrtý pokus se jí povedlo vzbudit jednoho vojáka, protože by její křik slyšel snad i hluchý. Leknutím sebou trhl a napřímil se. "Vždy ve střehu." Postavil se do pozoru. Irma se mohla počůrat smíchy. "Kdo jste?" Optal se voják, který budil druhého, který se také napřímil a zvolal "vždy ve střehu." Podíval se na dotyčnou osobu, která stála za bránou a v ní poznal princeznu Irmu. "Princezno? Co vy tady v tuto hodinu děláte?" "Tohle není princezna, ta si teď chrápe na posteli. Nevím co by dělala tady dole a hlavně za bránou." "Je to princezna a nehádej se se mnou. A já taky nevím co tady dělá se jí zeptáme. Princezno? Co tady děláte?" Řekl druhý voják, který na ní stále vyjukaně koukal. "Asi jsem byla náměsíčná a nějak jsem se dostala za bránu. Mohli by jste mě pustit dovnitř?" "Ne, protože princezna teď spí ve svém pokoji a kdo ví co jste. Hlavně nejste oblečená jako princezna." Vložil se do toho první voják. "Toto je pyžamo, a já jsem princezna, tak mohli by jste mě už pustit dovnitř. Je tady celkem zima." Irma se klepala zimou. "Samozřejmě." Řekl druhý voják a začal otevírat bránu a když už by mohla Irma projít, tak bránu přirazil první voják. "Sakra co to děláš? Tohle není princezna!" "Je." "Není." Je!" "Není!" Irma je jen s údivem pozorovala, jak se mezi sebou hádají. "Je to princezna." "Tak víš co, nebudeme se hádat. Já dojdu pro někoho, kdo by řekl, jestli to je či není princezna." Irma vzdychla, když druhý voják odklusal pryč. Během chviličky tam byl voják a s sebou vedl i podkoního Franka. "Je tohle princezna?" A ukázal na Irmu. Frank si jí pozorně prohlédl. "Princezno? Co vy tady děláte? Nemáte náhodou spát, jako ostatní?" "Já bych ráda, kdyby mě pustili." "Pánové, pusťte laskavě princeznu do zámku." Nařídil Frank. Prvnímu vojákovi sklaplo. "Já ti říkal, že je to naše princezna." Posmíval se mu. "Moc se vám omlouvám princezno Irmo. V té tmě jsem vás nepoznal." "Bude vám odpuštěno, když mě pustíte dovnitř." Zažertovala. "Jistě, pojďte dále. Chcete doprovodit?" "Ne to je dobrý. Děkuji. Dobrou." Irma s úšklebkem zamávala a s Frankem odešla k zámku. "Tak dobrou noc princezno." "Dobrou Franku." Rozloučili se a Irma šla k sobě do pokoji, kde znavená padla na postel a usnula.

Statistiky 21. - 27. 5.

28. května 2007 v 20:03 | Irma-blunk |  Statistiky
Pondělí - 113
Úterý - 100
Středa - 100
Čtvrtek - 103
Pátek - 121
Sobota - 121
Neděle - 141
Celkem: 799 lidiček.
Ikdyž mi návštěvnost velice klesla moc děkuji, že navštěvujete můj blog!!!

4. kolo

28. května 2007 v 19:48 | Irma-blunk |  Soutěž
Dostala jsem se až do 4. kola soutěže o nejlepší blog. Je to opět u Gabky. Byla bych moc ráda, kdyby jste pro mě hlasovali, ale jestli mezi námi třemi si najdete někoho jiného, pro kterého by jste chtěli hlasovat, tak pro mě nehlasujte. http://gabluk.blog.cz/0705/4-kolo-finale-hlasujteeeeeeee#komentare tak tady můžeš hlasovat!!!

Poslední rozloučení

27. května 2007 v 11:26 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
Všichni ztuhli. Nikdo se neodvážil a ni dýchat. Odemknout celu by už nestihli a ten dotyčný by je slyšel. Museli něco rychle vymyslet. Ale co? To je záludná otázka. Vystrašeně se kolem sebe otáčeli, aby našli nějaký úkryt. Ale nikde nic nebylo. Caleb s Cornelií se obrátili na Irmu s tázavým pohledem. Irmu napadlo. Tajná chodba. Slyšeli za sebou kroky, které vedly k nim. Potichu se vydali za Irmou. Došla až na konec chodby, kde nebyli žádné cely, ale jen kupa sena, která tma byla snad celá staletí. Šetrně jí odsunuli a uviděli úzkou chodbu, která vedla za město. Kroky byly stále blíž a blíž. Caleb v rychlosti sebral loučeň a vydali se na cestu chodbou. Za sebou ještě přisunuli pár balíků slámy, aby to nebylo nápadné. Čím byli hlouběji v chodbě, tím byla větší zima. Občas tam proběhla krysa a nebo po stropě lezl pavouk, ale věděli, že nesmí křičet. Ať se báli sebe víc, tak nemohli. Chodba se zmenšila,. takže je to donutilo lézt po čtyřech.
Šli už půl hodiny a stále nic. Irma to odůvodnila tím,. že město je velké a není to přímočaré, což byla pravda. Už byli unavení, tak se na chvilku zastavili a sedli si. Čekala něž propadnou dech a poté šli znovu, ale během chvilky mohli vidět světlejší místo, což byl východ, na který svítil měsíc. Přidali do kroku a už byli venku. Měli výhled na krásnou planinu, protože vyšli na vyvýšenině, ze které byli velmi lehké slézt a vydat se rovnou za nosem, nebo kam si kdo zamane. "Tak a máme to za sebou." Řekl Caleb. "Jo to máme." Souhlasila Cornelie a pohlédli na smutnou Irmu. "Copak je?" Zeptal se Caleb, když si nandával pořádně batohy, protože se už chtěli vydat na cestu. "Nic, jenom se mi po vás bude stýskat, hlavně po tobě Calebe." "Ach Irmu, nám se bude taky stýskat, ale víš jak se věci mají. Bylo nutné to udělat." "Já vím. Jí vím. Ale stejně zažili jsme toho spolu za tu krátkou dobu dost." "To určitě a nikdy na to nezapomenu a na tebe už vůbec ne." Irma se usmála. "A vrátíte se někdy? Někdy později?" "Ne, nejspíše ne, to podle toho jak se věci vyvinou. Sám ani nevím." Přikývla. "Tak my už půjdeme, dokud je tma." "Dobře a dávejte na sobě pozor a moc vám předu, aby ste se obešli bez nějakých potíží." "Děkujeme." Caleb se s Irmou objal. "Nikdy na tebe nezapomenu." Irmě do očí vtrhly slzy a Caleb měl co dělat, aby se také nerozbrečel. "Tak mi půjdeme, aby jsem se tady nerozbulel." "Jo dobře, ta se mějte." Irma odstoupila. "Tak jo děkuju za všechno co jsi pro nás udělala." "To je v pořádku. To přátelé dělají. Ahoj a dávejte na sebe pozor." "Ale stejně Děkuji. Tak ahoj." Caleb si s Cornelií sebrali všechny potřebné věci a vyšli na cestu. Irma ještě za nimi křikla. "Cornelie, ohlídej Caleba!" Cornelie se usmála a přikývla a potom ruku v ruce s Calebem odešli, až je nebylo vidět. Irma se na místo, kde zmizeli dívala ještě dlouho a poté se vrátila na cestu zpět, ale ne přes chodbu, ale normálně po cestě.

3. kolo

25. května 2007 v 19:42 | Irma-blunk |  Soutěž
Vím, že jsem otravná a že opět po vás chci, aby jste pro mě hlasovali, teda pokud chcete. Jsem ve třetím kole a sem jste mě dostali vy a vaše hlasy. Moc děkují těm, kteří mě v tomto podporují a byla bych moc ráda za další podporu. Hlasovat můžeš na:
Děkuji pokud jsi hlasoval(a)!!!

Hodina pravdy

25. května 2007 v 12:08 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
Minuta po minutě odbíjela a osudná hodina se nepřetržitě blížila. Je již 00:37. Irma sedí na své posteli a zamyšleně kouká z okna. Dnes se rozloučím s Calebem a kdo ví, jak dlouho ho neuvidím. Už teď se mu po něm stýská, byl to pro ní dobrý kamarád, ale teď nesmí takto přemýšlet. Musí vyjít jejich plán a poté plán její. Musí se osvobodit, dříve než půjdou na šibenici. 00:41….00: 49….. 00:56. Čas se krátí a již v 00:58 někdo ťuká na její dveře.
Zvedne se a otevře. Za dveřmi je Caleb. Vyzve ho dále. Usednou na postel. "Takže! Ještě jednou si to shrneme. Takže ty máš klíče?" Zeptal se Caleba Irma přikývla a ukázala mu je. "Bylo celkem lehké jim je vzít. Na moje taktiky skočí kde kdo." "Takže půjdeme do věznice, ale musíme proklouznout potichu, když budou spát, abychom je nevzbudili. To by byl velký problém. Potom půjdeme k cele Cornelie. Ona nás bude čekat, řekl jsem jí o našem plánu. Potom půjdeme tou tajnou chodbou, ale doufám, že jí znáš." Nejistě na ní mrkl. "Jasně, že jí znám." "Dobře. Jak si říkala končí za městem, a tam máme potom volnou cestu." Irma sklopila hlavu. "Copak je ti?" "No víš, neznám tě příliš dlouho, ale přirostl jsi mi k srdci a bude se mi po tobě moc stýskat!" "Tak to mně taky a moc, ale chápeš mě doufám, proč to dělám, ne?" "Jo jasně, že jo, jinak bych ti nepomáhala, ale bránila ti v tom." "Jo děkuju, jsi moc hodná." Irma se ztěžka pousmála. Irma se podívala na velké dřevěné hodiny, které jí viseli na zdi. Ukazovali 1:03. "Tak a jde se na to. Máme jednu hodinu a tři minuty." "Jo dobře, tak jde se na to." Souhlasil Caleb a nebojácně a plný života vyskočil na nohy. Popadli potřebné věci a vyšli z pokoje.
Po chodbách byla tm jen sem tam svítila loučeň, která osvítila jen málo z chodby. Vydali se směr věznice. Museli projít mnoho chodeb, které se klikatili, ale brzy z těchto chodeb byli venku a tanuli pře zámkem. Přes velké nádvoří, které zelo prázdnotou se rozeběhli k hlavní brán věznice. Stráže spali. Byli tady dva vojáci, kteří spokojeně pochrupovali. Jako myšky kolem nich proklouzli. Šli kolem mnoha cel se spícími vězni. Byli rádi, že spí, aspoň by nespustili povyk. Uviděli celu, ve které byla Cornelia. Spala. Byla opřená o zeď a pravidelně oddychovala. Irma se tázavě podívala na Caleba. Ten je pokrčil rameny a začal se rozhlížet kolem sebe. Uviděl na zemi kamínky. Vzal jeden do ruky a mrštil ho po Cornelii. Netrefil se. Sejmul jenom nevinnou slámu, které zde byla. Vzal další a další, ale ne a ne se trefit. Už ho to štvalo. Vzal kamínek, který byl trochu větší a s plnou soustředěností ho hodin. Trefa. Caleb div radostí nevykřikl. Trefil jí do čela a Cornelie se prudce narovnala a vyděšeně se podívala na vetřelce za dveřmi. Caleb mávl a nastavil k Irmě ruku a gestem, aby mu podala klíče. Vytáhla je z kapsy a podala mu je. Ladně se zvedl na nohy a strčil klíč do zámku. Kousek po kousku s nim otáčel, až se dveře s tichým cvaknutím otevřeli. Cornelie se zvesela stoupla a šla ke dveřím. Caleb chtěl zavřít mříže, aby to nebylo tak nápadné, ale jelikož se mříže zabouchli, klíče s velkým hlukem spadli. Strnuli. Dívali se kolem sebe a od hlavní brány byl slyšet hluk. Nikdo se ani nehnul, ale od brány se ozvalo. "Je tady někdo?!"

Nový příběh?

23. května 2007 v 20:18 | Irma-blunk |  Příběhy
Už dlouho přemýšlím o tom co by mělo být v novém příběhu, aby to nebylo pořád to samé. Tak se chci zeptat, jestli by jste to chtěli z minulosti nebo z přítomnosti. Kdo tam má být všechno obsazen a co má být jako hlavní téma. Byla bych moc ráda za vaše nápady, protože nemůžu nic vymyslet. Děkuji těm, kteří mi pomůžou a poté si z toho vyberu ten nejlepší nápad a napíšu o tom příběh. děkuji moc předem.

Cornelia85

23. května 2007 v 19:45 | Irma-blunk |  Spřátelené blogy
Další krásný spřátelený blog a teď s Cornelií85. Je to moc hezký blogísek a doporučuji se tam podívat. Je to samozřejmě o W.i.t.c.h. a hlavně o Cornelii.

Smlouva

22. května 2007 v 19:46 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
Ozvalo se zaklepáni na dceře. "Ahoj Calebe, během chvilky budeme připlouvat do přístavu, tak se připrav." Oznámil mu otec. "Jo dobře." Odpověděl v poklidu. "Za chvilku budu nahoře." Otec neodpověděl a odešel.
Caleb se zhluboka nadechl a ještě jednou si v duchu promyslel jeho plán a poté se zvedl a vyšel na palubu. V jeho očích utkvěl pohled na velikánský přístav ve kterém bylo mnoho lidí přivítat krále. Všichni mávali a zvesela volali. "Sláva. Sláva." Král věrně zamával a když loď zakotvila, tak se vydal ke kočáru se svou dcerou Irmou, generálem Calebem a Julianam a jeli na zámek. Caleb na Irmu spiklenecky mrkl a Irma mu to oplatila.
Během chvilky byli na zámku a viděli, jak přichází i vězni z lodi a mezi nimi i Cornelie s Michaelem. Irma sevřela pěsti, že jim je drží a vešla společně s ostatními do zámku. Caleb a Julian se přivítali s jejich mamkou.
Irma byla unavená, tak šla do svého pokoje, kde na ní již čekala Elisa. Přivítala se s ní objetím a Elisa před ní mávala nějakým papírem. "Co to je?" Nevěděla Irma. "Přece záchrana Michaela. To je ta smlouva, už jsem byla za mým známým a za chvilku přijde a řekl, že to máš zatím vyplnit." Irma si to prohlédla. Doběhla si pro péro a pro inkoust a začala vyplňovat. Moc dlouho jí to netrvalo, bylo tam jen pár stručných dotazů, na které se mělo odpovědět. "Ták a hotovo." Oznámila radostně Irma. "Jo a teď jen čekat na Deana. Dean byl Elisi známý, který měl potvrdit platnost smlouvy. Po nějaké chvíli čekáni přišel Dean. "Dobrý den." Pozdravil Irmu a poklonil se. Irma také pozdravila a ukázala na smlouvu. "Jo, už na to jdu. Vyplnila jste vše?" "Ano, vše. Ještě raději zkontrolujte, zda je vše v pořádku." Dean přelouskl smlouvu očima a potvrdil správnost. Vzal do ruky pero a velkým podpisem se podepsal na určité místo. "Děkuji moc oboum. Bez vás bych to nedokázala." "To je v pořádku." Dean se vzal své věci. "Už musím jít, práce volá." Bez čekání na odpověď odešel. "Moc ti děkuju Elis. Bez tebe bych neměla nějakou šanci, že Michaelovi pomůžu." "Nemáš zač. To je v pořádku. A já taky už musím jít za prací. Nejsem tady na dovolené. Tak ahoj." Rozloučili se a Elisa odešla. Irma si sedla na svou měkkou postel a čekala na večer.

Statistiky 14. - 20. 5.

21. května 2007 v 22:05 | Irma-blunk |  Statistiky
Pondělí - 141
Úterý - 194
Středa - 123
Čtvrtek - 150
Pátek - 180
Sobota - 124
Neděle - 152
Celkem: 1064 návštěvníků
Moc děkuji těm, kteří navštěvují můj blog!!!

Jsem v 2. kole

21. května 2007 v 21:56 | Irma-blunk |  Soutěž
Jsem ve druhém kole u Gabky. Vím, že otravuji s tím, že prosím návštěvnmíky tohoto blogu, aby mi dali hlas. Tak bych snad už naposled na dlouhou dobu poprosila lidičky, kteří mě chtějí podpořit, aby mi případně dali hlas. Moc děkuji všem.

Blog roku 2006

20. května 2007 v 19:52 | Irma-blunk |  Soutěž
Jsem v soutěži o nejlepší blog roku 2006. Je tam mnoho krásných blogů a vím že nemám šanci na výhru. Moc držím pěsti Cornelce Hale, které jsem dala hlas. Tak jesli by se někdo našel, že by mi dal hlas, tak bych byla moc ráda. Přeju hodně štěstí všem.

Konečný plán

20. května 2007 v 11:43 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
Je brzo ráno a většina osob na lodi ještě spí, ale Caleb ne. Po té noční můře skoro vůbec nespal a je docela unavený. Protáhl se a vyšel na palubu. Slunce krásně svítilo a pozdravil pár vojáků, kteří kormidlovali loď. Šel na záď, na jeho oblíbené místo a pozoroval vířící se vodu. Pohlédl na obzor a viděl skákat delfíny. Takové volnosti mají, pomyslel si. Docela jim závidím, že si můžou jakkoliv skákat a kdekoli plavat. On musí jen to co mu dovolí ostatní a hlavně jeho otec. V mládí byl celkem omezený. Nemohl jít se svými kamarády blbnout ven, ale musel chodit na všelijaká jednání, aby se prý učil do života. Ale co je to za dětství, když si nemůže hrát se svými vrstevníky, nemůže dělat to co ho baví, ale jen poslouchat svého otce.
Z přemýšlení ho vyvedla Irma. "Ahoj Calebe." Caleb sebou trhl a otočil se na ní. "Ahoj, docela jsem se tě lekl." "Tak to promiň, myslela jsem, že o mně víš." "To je dobrý." "Jak se máš?" "Já? No jde to, ale dneska v noci jsem měl noční můru." "Jo, co v ní bylo." "Poprava Cornelie." Irma mu položila ruku na rameno. "To musela být strašný. Ale neboj, Cornelie se zachrání, ale musíme máknout, protože na obzoru je už Illinois." Irma ukazovala směrem k přídi a tam se vyjímali hory země Illinois. "To teda musíme." "Tak nepůjdeme někam, kde budeme sami? Za chvilku se tady bude hemžit hodně lidí." "Souhlasím. Jde se ke mně." Rychlím krokem se vydali do jeho kajuty, kde se na dobré dvě hodiny zavřeli.
"Tak domluveno?" Natáhl Caleb k Irmě ruku. Seděli u něj na posteli a už vymysleli plán. "Domluveno." Stiskla jeho ruku a poté jí zase pustila. Celé dvě hodiny vymýšleli záchranný plán. Akce Cornelie. "Takže si to shrňme. Jen co zakotvíme v přístavu, tak Cornelie bude už připravená na odvedení do věznice, která je na druhém konci města a to v zámku. Pojede nejspíše v kleci a my v kočáře. Jakmile zastavíme u zámku, tak půjdeme dovnitř a Cornelie + Michael do věznice. Chvíli necháme věci se vyvíjet a zjistíme kdy má být poprava. Předpokládám tak za dva dny. Potom nastoupíme večer. Ty budeš mít sbalené věci a já seženu klíče. Stráží většinou spí a lehce jim je vezmeš. Postupně všichni budou usínat. Kolem jedné v noci se u tebe stavím a půjdeme do věznice. Tam vysvobodíme Cornelii, ale jelikož by jsme se přes stráž zpět nedostali, tak to vezmeme tajnou chodbou, kterou zná jen pár lidí, ale stráž rozhodně ne, jenom generál, ale ten bude spát. Chodba končí až za městem a poté máte už volnou cestu." Shrnula Irma. "Dobře jsme to vymysleli." Ohodnotil Caleb. "Držím ti moc palce, aby se to povedlo bez komplikací." "Děkuju a já zase tobě, abys stihla tu smlouvu okolo Michaela." "Jo to by mělo být bez problému. Elisa by mi měla hned po příjezdu sehnat smlouvu a její známí by mi to měl podepsat, aby to platilo." "Tak to je dobrý." "Já se jdu projít, je tady docela dusno." Oznámila Irma. "Jo dobře, já tady ještě budu. Tak ahoj." "Zatím ahoj." Odešla a Calebovi se na ústech objevil skoro vítězný úsměv.

Spřátelený blog s Isabel

19. května 2007 v 18:44 | Irma-blunk |  Spřátelené blogy
Další spřátelený blogísek a ten patří Isabel. Je to moc krásný blogísek a je samozřejmě o W.i.t.c.h. jak jinak, že??? Určitě se na něj jděte podívat, stojí to za to. Je tam plno bleskovek.

Noční můra

17. května 2007 v 20:09 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
Caleb smutně ulehl na měkkou postel a nemohl usnout. Musel stále myslet na to, co řekl otci. Bylo mu to celkem líto, ale neměl na vybranou. On ho nechal ve štychu. V hlavě mu probíhaly vzpomínky na dětství, jak ho otec učil šermovat, jezdit na koni, vycvičit jeho už zemřelého psího kamaráda Benna. Vzpomněl si jak se s rodiči chodili koupat k jezeru. Byly to nádherné časy a s úsměvem na ně vzpomíná.
Loď se začala malinko pohupovat. Byly slyšet kapky, jak dopadají na dřevěnou palubu. Vlny se začaly zvětšovat a loď se houpala jak na houpačce. Calebovi se udělalo špatně. Strach, že se pozvrací ho donutil ležet a přečkat příšernou chvíli. Vlny bily do lodi, vítr fučel, déšť sílil, ale loď plula stále dál. Postupně bouře se nestupňovala a moře se uklidňovalo, až nakonec se úplně uklidnilo a plulo se bezproblémově dál. Calebův žaludek se už taky zkrotil a uklidnil. Z vyčerpání po chvilce Caleb usnul. Jeho sny také nebyly klidné. Noční můra ho pronásledovala. Zdálo se mu o popravě Cornelie. On stál v první řadě a díval se na to. Křičel, že to nesmí udělat, ale jako by šeptal, nikdo ho neslyšel a ani si hop nevšiml. Cornelie se slzami v očí na něho koukala a prosebně k němu natahovala ruku, ať jí zachrání. Smyčku už měla kolem krku a soudce četl rozsudek. Mluvil zkomoleným a velice hrubým hlasem. Jeho proslov skončil a lidé začali pokřikovat ať jí pověsí. On mezi nimi byl jak jehla v kupce sena, co nic neznamená a neovlivní. Kat přistoupil k bedně, na které stále a Kop. "Ááááá." Vykřikl a sedl si na posteli. Caleb se naštěstí probral z té nejhorší noční můry. Z čela mu tekl ledový pot. Porozhlédl se po pokoji. Byl temný, jen měsíc skoro schovaný za černé mraky trochu prosvítil trochu pokoj. Ulehl na postel a usnul. Už se mu nezdál žádný sen a byl docela rád, vidět Cornelii nebyl moc hezký pohled. Nejhorší na tom byla ta bezmocnost, že jeho nikdo neposlouchá a nevyslechne jeho srdce. Poslouchají jen soudce, který je nabichlovaný všemi zákony, které nemají soucitu. Tak se cítil teď. Bez moci, soucitu, bez někoho, který by mu pomohl, vyzpovídal se mu a poradil se sním. Toto je asi ta nejtěžší zkouška. Buď se rozhodnout pro otce, který se k němu otočil zády, a nebo pro Cornelii, kterou miluje a ona je při něm. NAVŽDY.

Jsem ve 4. kole

16. května 2007 v 18:26 | Irma-blunk |  Soutěž
Díky vám jsem postoupila do 4. kola soutěže. Moc děkuji, že jste mi dali hlas, moc si toho vážím a teď bych byla ráda, kdyby jste mě taky podpořili, ale NENÍ to povinné, já jenom prosím. Děkuju když mi dáte další hlásek.
Zde můžeš hlasovat....

Těžké oznámení

15. května 2007 v 15:38 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
On stál na zádi a koukal do vody. Ani nezpozoroval, že přišla Irma. Položila mu ruku na rameno a on sebou trhnul a podíval se na Irmu. Jakmile jí uviděl, tak odvrátil zrak a zase se podíval do vody. "Co se to vevnitř stalo? Ty jsi narážel na Cornelii?" "Jo na to jsem narážel, ale že na to tak rychle zapomenul, tak to jsem nevěděl." "Tak jsi mu měl pomoct, aby si vzpomněl." "Ale to by nemělo cenu. Stejně by to dopadlo stejně." "Aha." "Irmo, prosím tě, necháš mě o samotě, potřebuju si to nechat projít hlavou." "Jo jasně. Tak ahoj." Irma odešla a Caleb se vydal za Cornelií. Seděla v jiné cele. Byla v té místnosti sama. "Ahoj. Proč tě dali sem?" Optal se Caleb a klekl k ní. "Ahoj. Ani sama nevím." "A jak se máš?" "No, kdybych nebyla tady, tak se mám celkem dobře." "Tak to já taky. Chtěl jsem ti něco říct." "Jo? Tak povídej." "No víš, přemýšlel jsem jak tě odsud dostat, ale nic mě ani Irmu nenapadlo…" Všiml si smutného výrazu Cornelie. "Co ti je?" "Ne nic." "Ale je, ale já jsem to ještě nedopověděl." "Tak povídej." "No, že mě napadlo, že jakmile by jsme připluli k Illinois, tak by tě vedly do vězení. No a že bych tě osvobodil a někam s tebou odešel." Cornelie se nezmohla ani na slovo. "Co na to říkáš?" "No nemám slov, ale to nejde." "Jak to, že ne?" "No máš tady rodinu a já ti jí brát nechci. To opravdu ne." "Ale kdyby byl táta skutečný rodič, tak by tě propustil a nemyslel by na pitomý zákony, který skoro každý jednou poruší." "Aha, takže ty i chceš odejít?" "No ještě nevím, ale si jo." "A nebude se ti stýskat?" "Nevím, to nemůžu teď říct. A kde ty máš svou rodinu?" "Rodinu? Matka zemřela při porodu a otce zabili jednou vojáci, proto jsem se přidala k pirátům a teď jsou oni moje rodina." Sklopila hlavu. "Promiň, to jsem nevěděl." "Ne,to je dobrý. Nemáš se za co omlouvat." "Takže toto jsem ti přišel říct, tak já jdu, už je pozdě." "Jo dobře." Caleba se zvedl. "Calebe počkej." Stoupla si. "Mám tě moc ráda, ale jestli to chceš dělat jenom ze soucitu ke mně, tak to dělat nemusíš." "Ne, nedělám to jenom ze soucitu, ale proto, že jsem se do tebe zamiloval a nenechám tě zemřít." Políbil jí a odešel. Cornelie tam stála ještě nějakou chvilku, než se vzpamatovala. Mám mě opravdu rád, pomyslela si.
Caleb ještě nešel k sobě do kajuty, ale šel za svým otcem. Bez klepání vešel k němu do kajuty. "Mohl jsi ještě zaklepat." Napomenul ho Julian. "To teď nehraje hlavní roli. Přišel jsem ti pomoc s přemýšlení. Při obědě jsem mluvil o Cornelii a jejím propuštění." "No a na co si narážel?" "Na to, že zákony neplní každý, a ani ty ne." "A proč mi to teď říkáš?" "Ani nevím, ale chci ti říct, že kdybys byl správný otec, tak mi nabídneš pomocnou ruku, když jsme jí potřeboval, ale ty ses ke mně otočil zády s těmi tvými blbými zákony a podle toho jsem se taky zachoval." Bez čekání na odpověď odešel.

Společný blog s Cornelkou Hale

14. května 2007 v 20:30 | Irma lair |  Stránky
Chci Vám znovu oznámit, že stále dáváme díly příběhu Mixed up love, již dokončeného Srdce na pravém místěa brzy určitě budou i další na http://magicienne-recist.blog.cz. Byly by jsme moc rádi, kdyby ste ho stále navštěvovaly a my vám za to budeme dávat díly příběh.

Peter

14. května 2007 v 20:26 | Irma-blunk |  Peter

Konec bleskovky

14. května 2007 v 20:14 | Irma-blunk |  Soutěž
A máme konec bleskovky. Ptala jsem se na dvě otázky a jednu povinnou položku:
1) Kdo je na obrázku?
2) Je to z W.i.t.c.h.?
3) Napiš svou přezdívku, adresu tvé stránky (Popřípadě, že jej nemáš, tak e-mail)
A jak vidím tak jediná, kdo zodpověděla špatně byla Sima karelova, která napsala, že je to Sam ze špiónek.
Tady je pravý obrázek:
A tady jsou správné odpovědi:
1) Cornelia
2) Ano
Takto lehké to bylo. A tady jsou výsledky:
1. místo - Jasmin
2. místo - Anna Be
3. místo - T-erka
4. místo - Eve
5. místo - CorneliaHale
Všem moc gratuluji a děkuji, že jste se této bleskovky zúčastnili.....
Zde mám pro první tři diplomky....