Duben 2007

Mám vymýšlet další příběh?

29. dubna 2007 v 9:28 | Irma-blunk |  Příběhy
Chtěla bych se vás zeptat jestli se vám líbí moje příběhy a jestli mám vymýšlet další. Protože Klíč k lásce bude brzy končit. Budu ráda, když budete psát do komentářů a nějak to posoudíte. Moc děkuju.

Za úsvitu měsíce

29. dubna 2007 v 9:26 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
Je navečer a Caleb s Cornelií si povídají pod převisem ve svitu ohně. "Myslíš, že se odsud ještě někdy dostaneme?" Cornelie se tázavě podívala na Caleba. "Já myslím, že jo, ale kdy to bude, tak to opravdu nevím." "Já se bojím, že už tady zůstaneme navždy." Cornelie se přitulila blíže ke Calebovi a on jí objal kolem ramen. "A tobě by to tady se mnou vadilo?" "Ne to vůbec ne, ale víš, ostrov je ostrov a normální země je země." Políbila ho na tvář o pousmála se. "Neboj, dostaneme se tady odsud, a to co nejdříve." Dal jí pusu na čelo a poté se postavil. "Co je? Stalo se něco?" Optala se Cornelie. "Jo stalo, chce se mi do vody." Plnou parou se rozeběhl a skočil do moře. Její ústa se změnila na úsměv. Jakmile se Caleb vynořil z pod vody, tak se podíval na Cornelii. "Pojď taky, je krásně teplá." Začal zběsile mávat. "Ale musíme být potichu, jinak nás odhalí ty domorodci." Už byla rozhodnutá. Sundala si boty, rozeběhla se a skočila do vody. Potopila se a doplavala ke Calebovi. Shlédli si do očí. Políbil jí a aniž by se stačila nadechnout, tak jí potopil a plaval pryč. Cornelie se mále udusila smíchy a vodou v krku. Vynořila se a vyprskla vodu. "No počkej!" Zařvala a plavala za ním. Chvilku se tam honili, až ho Cornelie chytla. Byli velice udýchaní. Chtěla mu to oplatit. Jelikož byli docela na kraji a dosáhli na dno, tak ho Cornelie potopila a stoupla si na něho. Nechtěně se její nohy dostaly na jeho ramena. Chytl jí za nohy a prudce se vynořil, že Cornelie vylétla půl metru nad hladinu a poté placákem spadla do vody. To spustilo další vlnu jeho smíchu. Cornelie se vynořila celá rudá a nevypadala moc přátelsky. Skočila Calebovi na krk a pevně se ho chytla kolenama, aby z něho nespadla. "A co tady chceš dělat?" Optal se Caleb, který jí pro jistotu chytl nohy. "No já nevím, to je na tobě co se mnou uděláš. Já se ale budu držet jako klíště." Ještě víc se ho chytla. Caleb se potopil a plaval pod vodou, ale Cornelie se nezbavil. Ani to nechtěl. Doplavali do větší hloubky, kde už nedosáhli na dno. Jemně se z jeho zad pustila. Byli k sobě čelem. Doplavali k sobě a Cornelie ho chytla kolem krku. On jí kolem pasu a byli na sobě přimáčkla. Začali se k sobě přibližovat. Mezera mezi nimi se postupně zmenšovala, až tam nebyla žádná. Jemně jí políbil a ona mu polibky oplácela. Tato chvíle trvala neskonale dlouho. Měsíc už byl přesně nad nimi a ozařoval mořskou hladinu. Hvězdi žářily, jako malé lampičky. Začal se zvedat vítr. Odtáhli se a usmáli se na sebe. "Měli bychom jít na souš, voda je už docela studená." Na jejích rukách se objevila husí kůže. "Máš pravdu, tak plaveme." Bok po boku doplavali na pláž a hned si šli sednout k hořícímu ohni, kde rychle uschnuli. Únava je ale přemohla, až se jim zavřely oči a sladce usnuli.

Od C.O.R.N.E.L.K.Y.

29. dubna 2007 v 9:25 | Irma-blunk |  Obrázky
Toto je od C.o.r.n.e.l.i.e. Já tě za kamarádku považuju, sice jsem tě viděla jenom párkrát.

Světélko naděje

25. dubna 2007 v 16:45 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
Caleba a Cornelii probudil smích racků. Když se uviděli tak se usmáli a pozdravili se. "Nepůjdeme do našeho přístřešku? Tam je bezpečno a možná nám přežil i oheň." Navrhla Cornelie, když jedli banány, které nedaleko natrhali. "Jo je to dobrý nápad. Vyjdeme teď, vím kde to je." Vstali a vydali se na cestu. "Pokusíme se to otevřít?" Optala se Cornelia, když už viděli jejich přístřešek. "Jo můžeme, proč jste vůbec Irmu unesli?" Cornelie se zhluboka nadechla. "Protože měla u sebe klíč od truhly s pokladem, který byl schován na některém z těchto ostrovů." "Cože? Opravdu?" Cornelia přikývla na souhlas a truhlu položili, protože byli u nich v přístřešku. "Pokusíme sejí otevřít?" Mrkl Caleb. "Tak jako pokusit se můžeme, ale když nemáme klíč, tak to asi těžko půjde." Caleb ukázal na velký kámen za ním. "Zkusíme to tímhle." Přikývla. Dohromady vzaly ten kámen a začali s ním do truhly bušit. Nic se nestalo. Ani jediný kousíček se neodloupnul, tak to unaveni vzdali. Poté se rozhodli najít nějaký jídlo.
Irma sedí v kajutě a dívá se na stěnu, na které se houpe starý obraz. "Ťuk ťuk." Ozve se na jejich dveřích a dovnitř vstoupí její otec. "Ahoj, neruším?" Sedl si vedle ní na postel. Irma neodpověděla, ale jenom přikývla. "Chtěl bych se ti moc omluvit, jak jsem se poslední dobou choval. Opravdu mě to moc mrzí." "To nevadí a já se ti taky chci omluvit. Nedivím se ti, že nechápeš, že jsem se zamilovala do Michaela a vím, že ho nemáš rád, ale on není takový. Je moc hodný, teda na mě." "To jsme rád, že to chápeš." Král objal Irmu a ta ho k sobě přitiskla. "Jsem moc ráda, že jsi tady se mnou." "To já taky." Irma dostala nápad. Když se usmířila s otcem, tak by ho mohla poprosit o propuštění Michaela na svobodu. Šibalsky se usmála. "Tatí?" Řekla vlídným hlasem a mrkla na něj. "Ano dceruško, copak potřebuješ?" Stále jí držel kolem ramen. "Co kdybys už pustil Michaela na svobodu?" Zaculila se. "Už zase? Jeho nepropustím, bude popraven!" Ráznost z toho vynikala. "Tatí?" Irma udělala psí oči, div se do nich nenalily slzy. "Ne, už jsem řekl." "Ani proto, že tvoje jediná dcera se do něj zamilovala jako do nikoho jiného?" Irma už byla zoufalá. "Ne, je to proti předpisům a to bych nemohl popravit ani nikoho jiného." "Tak to nedělej! Oni jsou taky lidi a co na tom, že jsou piráti, mohli by se třeba změnit. Nikdy nevíš, co se v nich skrývá." "Vím co se v nich skrývá. Zlo, nesoucitnost, krvelačnost a ještě mnoho dalšího, jako v každém pirátovi." Král byl neústupný. "Ale nemyslíš, že kdyby byl Michael jako ostatní piráti, že bych byla mrtvá? Že by mě nezabil potom, co mi vzal ten klíček od maminky? Nezabil a ještě mi ten klíč vrátil!" Irma to psychicky nevydržela. Do očí jí natekly slzy a utekla. Utekla pryč z kajuty na příď, kde se opřela o mohutný stožár. "Je vám něco?" Optal se Elisa, její služka, které se vedle ní objevila a přisedla k ní. "Jo je." "A nechcete mi povědět co?" Elisa byla vždy její psychická podpora, hlavně v čase, kdy její maminka odešla. "Michael, ten co jede na popravu, tak do něho jsem se zamilovala a otec ho chce popravit." To spustilo další vlnu slz. "Tak to je mi líto, ale ono by to snad šlo i jinak, než přemluvit otce." "Opravdu? A jak?" V Irmě svitlo malinkaté světélko naděje. "Že by se podepsala smlouva, že by někdo vzal Michaela na vlastní kůži. Že by na něj dával pozor nějakou dobu, která by byla stanovena a do té by nemohl udělat žádný prohřešek a poté by byl zase volný." Irma div nevyskočila radostí. "Tak to je výborná zpráva! Moc ti děkuju, kdybych tě neměla."

Statistiky 16. - 22. 3.

23. dubna 2007 v 20:34 | Irma-blunk |  Statistiky
Pondělí - 120
Úterý - 123
Středa - 223
Čtvrtek - 141
Pátek - 164
Sobota - 160
Neděle - 250
Celkem: 1181 lidí
Moc děkuju, že navštěvujete můj blog!

Truhla

23. dubna 2007 v 20:29 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
Nastal dlouho očekávaný večer. Caleb s Cornelií si připravili věci, které s sebou vezmou. Vzaly dvě větve, které zapálily aby měli pochodně. "Tak jdeme na to?" Zeptala se naposled Cornelie a Caleb místo slov jen přikývl. Nebojácně se vydali do pralesa směrem domorodská vesnice. Dlouho se prodírali pralesem, ale museli být velmi opatrný, aby se nechytli do nějaké pasti, nebo aby je neslyšeli. Mezi několika stromy uviděli prosvítat oheň. Šli co nejblíže a poté se za poslední keř schovali. Pochodně zhasly, aby je neviděli. Pozorovali, co se děje. Cornelie začala ukazovat na nějaký stan a u něj byla velká truhla. Moc domorodců se tam nepohybovalo, ale během půl hodiny všichni zalezli do stanů a ulehli. Pár pochodní tam ještě svítilo. Najednou se zpustil mohutný déšť a to bylo jen dobře, aspoň je neuslyší. Caleb dal výrazný signál, že jdou na to. Opatrně vyšli z keře a zamířili k tomu stanu. Nikdo nebyl venku, tak to pro ně bylo velmi jednoduché. Každý vzal jedno ucho truhly a rychle s ní běželi pryč. Všechny pochodně už zhasly, takže si museli dát velký pozor. Nevěděli kudy jdou. Křížem krážem se proplétali pralesem až se objevili na pláži. "Hurá." Zavýskla Cornelie a únavou padla na zem. "My jsme to dokázali." Pronesl unešeně Caleba a zíral na truhlu, která ležela přímo před nimi. "Jo dokázali, ale bez tebe by jsme to nedokázali." Cornelia si sedla a dívala se Calebovi do očí. V Chlebových očích byl vidět svit měsíce. Pomalu se k sobě nakláněli. Jejich rty se setkaly a poté se nerušeně líbali.
"Pane? Kudy mám teď plout?" Optal se voják, který kormidloval loď. "Budeme proplouvat mezi těma dvěma ostrovy. Ukázal prstem na dva ostrovy, na jednom z nich byl Caleb. "Děkuji." Král odešel a voják nerušeně plul dále. Irma mezitím šla za Michaelem. "Ahoj." Pozdravila ho. "Ahoj." Pousmál se, ale jinak mu do smíchu moc nebylo. "Tady náš jídlo." Mezi mřížemi mu podala misku s jídlem. "Děkuju." Položil si jí na zem. Vstal a šel k Irmě. "Za jak dlouho doplujeme?" Optal se a chytl její ruce, které držely mříže. "Za dva nebo tři dny. Proč?" "Kvůli tomu, kolik dní mi zbývá života." Sklopil hlavu. "Tohle neříkej. Já jsem ti slíbila, že tě nenechám popravit a já to dodržím věř mi." Shlédli si do očí. "Jsi moc hodná, děkuju." Irmy líce se začervenaly. Dívali si do očí. Hluboko, moc hluboko. Nakláněli se k sobě a jejich rty se opět setkaly. Jemně si vyměňovali polibky. Byly to polibky plné lásky, něhy a vášně. Po chvíli se od sebe oddálili. "Už budu muset jít, otec mě čeká." "Jo dobře. Irmo, jsem moc rád, že si za mnou přišla. A děkuju za všechno, co pro mě děláš." Daroval jí děkovný pohled. "Nemáš zač. Dělám to ráda a zítra opět přijdu." Zamávala mu a odešla do své kajuty. Michael opřel hlavu o mříže a po chvíli se pustil do jídla.

Kontrolní otázka

22. dubna 2007 v 10:52 | Irma-blunk |  Ankety
Chtěla bych se vás zeptat, jestli mám zrušit blog. Zatím o tom ještě neuvažuju, ale jen se chci zeptat. Budu ráda za vaše názory. Prosím hlasujte v anketě a nebo piště do komentářů! Děkuju

3. kolo soutěže

21. dubna 2007 v 22:11 | Irma-blunk |  Soutěž
Dostala jsem se do 3. kola soutěže o nejlepší blog u Inecky. Tak bych byla ráda, kdyby pro mě aspoň někdo hlasoval. A moc děkuju těm, kteří hlasovali v minulých anketách! Hlasovat můžeš zde!

Skvělý plán

21. dubna 2007 v 22:01 | Irma lair |  Klíč k lásce
Irma vyšla z podpalubí a narazila na svého otce. "Ahoj." Pozdravila ho a zastavila se u něj. "Ahoj. Toto mi děláš naschvál?" Začal hned nabroušeně. "Co jako?" "No jako to, že jsi mi řekla, že chodíš za tím, koho máš ráda." "Jenže tati. Já mám Michaela ráda. Já jsem se ho pokusila zabít a on mě nechal žít, dal mi volnost po lodi, já nebyla zavřená v cele. Mohl by jsi mu dát svobodu." Snažila se ho ukecat, aby ho nepopravil. "Ale Irmo, nebuď naivní. Každý pirát, kterého chytíme, tak je popraven a on nebude výjimkou." Nedal se obalamutit a vycítil, co po něm chce. "Jenže Michael je jiný! Já ho mám ráda a nejspíš jsem se do něj zamilovala…" Řekla opatrně a vzhlédla mu do očí. "Cože? Ty ses zamilovala do svého únosce?" Tohle na něj bylo už moc. "Jo nejspíš jo. Nikdy jsem toto k nikomu necítila a ani ke Calebovi. Byl to jen můj kamarád a my jsme se nechtěli vzít. Udělali by jsme to jenom kvůli vám." Irma řekla celou pravdu o jejich plánované svatbě. A jakmile si vzpomněla na Caleba, přitížilo se jí. Pro ně už byl mrtvý, ale zatímco oni nad ním truchlí, on je na neznámém ostrově s Cornelií.
Caleba probudilo pálení slunce do jeho obličeje. Vstal a promnul si oči. Když se rozhlédl, tak nikde neviděl Cornelii. "Cornelie?" Zakřičel. Obával se toho, že jí unesli znova. Vběhl do pralesa a rozhlédl se. Uslyšel zapraskání větví, tak zbystřil. Z houštin vyšla Cornelie a v náruči držela banány a nějaké ovoce. "No ty mi teda dáváš." Oddechl si. "Ahoj. Promiň, ale dostala jsem nějaký hlad, tak jsem šla najít nějaké jídlo, ale našla jsem jenom toto." Ukázala mu vše, co našla. "Jo to si hodná, ale slib mi, že příště na mě počkáš a půjdeme spolu jo?" Ovoce donesli na pláž. "Jo, slibuju." Sedli si pod palmu a začali snídat ovoce. "Co ta truhla. Nepůjdeme pro ní, docela by mě zajímalo, co v ní je." Navrhla Cornelie a šibalsky se podívala na Caleba. "Ty pro ní opravdu chceš jít? A není to moc riskantní?" Váhal, ale také ho to velmi zajímalo. "Jo, je to riskantní, ale tím mě to tam více láká." Pousmála se a vyčkávala na jeho odpověď. "Tak dobře, ale vydáme se tam večer, musíme se připravit." Cornelie div radostí nevyskočila do výšky. "Ty jsi ráda, že budeme opět vsázet svůj život?" Nechápal jí, ale Cornelie byla tak zvědavá, že na toto nechtěla myslet. Poté v klidu posnídali a začali se připravovat. "Cornelie? Nemyslíš, že když odtamtud budme utíkat, tak by to chtělo nějaký úkryt?" Řekl, když se procházeli po pláži. "Jo to by bylo dobré. A už možná vím, kde by to šlo." Caleb žasl. "Oravdu?" "Opravdu. Támhle." Prstem ukázala na velkou skálu a tam byl velký převis, který by jsi chránil nejen před deštěm, ale tam je i nikdo neuvidí. "Ty jsi snad kouzelník. Je to super úkryt." Pomalu k převisu přicházeli a rozhlíželi se kolem. "To půjdeme po tmě, pro tu truhlu?" Optala se Cornelie, když seděli pod převisem, aby byli chvíli ve stínu. "Ne, budeme mít světlo. Když jsem byl malý, tak mě můj kamarád naučil rozdělávat oheň pomocí kamenů. Tak když je najdme, tak bych mohl oheň rozdělat. Není to dobrý nápad?" "Je to ten nejlepší nápad, jaký jsem kdy slyšela. Ještě chvíli domlouvali plán jejich výpravy a poté šli hledat kamínky. A našli. Nasbírali větve a šli pod jejich převis, kde udělali oheň. "Jsi super." Cornelie ho políbila na tvář a Caleb se začervenal. "A teď jen čekat na tmu."

Návrat klíče

18. dubna 2007 v 18:14 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
Na neznámém ostrově s Cornelií a Calebem. Nebe se už stmívalo a netrvalo dlouho a byla tma. Seděli na pláži a místo ohně se nechali osvětlovat velmi zářícím měsícem na nebi. Noční obloha byla poseta hvězdami, kterou pozoroval ležící Caleb těsně vedle Cornelie. Jejich vztahy se urovnaly a nevzpomínali na minulost. Jejich těla byla v těsné blízkosti vedle sebe. "Dneska je krásně co?" Prolomil krásnou atmosféru Caleb. "Jo to teda je." Potvrdila Cornelie. Sedla si a opřela se o ruce. Caleb po chvilce udělal to samé a jeho oči se zastavily na ní. Nemohl se od ní odtrhnout. Byla jako magnet a on jako přitahující se kov. Cornelie si toho všimla a otočila se na něho. Ale Caleb stydlivě neuhnul pohledem, stále jí pozoroval. Všiml si jejich prozíravě modrých očí, ve který se odrážel svit měsíce. Byly tak tajemné, ale přitom by se z nich dalo číst jako z knihy. Byly upřímné a nevinné. Nemohl se nabažit tou krásou. Cornelie zase pozorovala jeho velké tajemné smaragdově zelené oči, které jí hypnotizovaly. Atmosféra způsobená vnějšími vlivy byla stále napínavější. Nemohli se od sebe odtrhnout. Jejich pohled říkal vše. Cornelie a Caleb se začali zároveň k sobě naklánět. Byli čím dál ti více blíž u sebe, až se jejich rty poprvé setkaly. Jemně si vyměňovali polibky. Nemohli se od sebe odtrhnout. Cornelie své ruce obmotala kolem jeho krku a Caleb jí chytl za pas. Cornelie si pomalu lehala na zem. Caleb šel souměrně s ní. Líbali se jemně, vášnivě, ale s láskou. Jak Caleb, tak i Cornelie cítili v břiše motýlky. Toto nepocítili s nikým koho poznali. Nejspíše si byli souzeni. Caleb se od ní trochu odtáhl a mile se usmála. Cornelie mu taky věnovala pohled a dala mu poslední letmou pusu a poté si Caleb lehl vedle ní. Cornelie ho chytla za ruku, aby se nebála a po chvilce usnula. Je tak krásná, když spí, pomyslel si a dal jí pryč pramen vlasů, který jí visel přes oko. Únava ho ale přemohla a tvrdě usnul vedle ní, svírajíc ruku Cornelie.
Královská loď se pomalu vydávala na cestu zpět do království. Museli jet jinou cestou, tak si vybrali jednu, která vedla mezi dvěma ostrůvky a na jednom z nich byla Cornelie s Calebem. Irmin pláč už ustal a vyšla z kajuty. Vydala se za Michaelem. "Sem nesmíte princezno!" Řekl jí voják a dal před ní tyč. "Nebudete mi říkat, co smím a nesmím. Jdu za Michaelem." Obešla tyč a šla k jeho cele. Byl schoulený v rohu a hlavu měl zabořenou v rukou. "Neruším?" Optala se a chytla se mříží. "Tady neruší nikdo." Z jeho hlasu nebylo slyšet nějaké vzrušování. "Nemám odejít?" Nejistota zněla z jejího hlasu. "Ne nikam nechoď, jsem rád, že si tady." Vstal a přistoupil k mřížím. Dívali si do očí. Michael položil své ruce na její, které stále svíraly mříž. Pousmála se, ale jinak jí nebylo do smíchu, když viděla někoho, koho má ráda v cele na cestě na popravu. "To je asi naposled, kdy se mnou budeš moc normálně mluvit co?" "Proč?" Irma se zděsila. "No přeci poprava, to mě nemine. Unesl jsem princeznu a to se neodpouští." Sklopil hlavu. "Ale třeba tomu dokážu zabránit. Já tě nenechám popravit, na to ti dávám své slovo a já to dodržím!" Michael jí stiskl ruku. "Děkuju, ale toto neříkej. Toto nemine každého piráta. Já jsem byl už dlouho hledaný a……." Nestačil to dopovědět. "Co tady děláš dceruško?" Zeptal se král, který sestupoval k cele. "Šla jsem navštívit toho, koho mám ráda." A podívala se na Michaela. Ten se začervenal a ještě více a děkovně jí stiskl ruku. "Cože? Ty máš ráda tohohle?" Nemohl věřit k svým uším a ani očím. "Jo, mám ho moc ráda. Ale to ty nepochopíš." "Cože já nepochopím. Já bych rozhodně neměl rád ty lidi, kteří mě unesli." Řekl rázně a očividně byl rozčílený. "Ale Michael a ostatní se ke mně choval slušně. Ale…." Král jí skočil do řeči. "Tohle nemá cenu." Král se naštval a oddusal pryč. Irma zakroutila očima a obrátila se na Michaela. "Irmo? Moc děkuju za to, co si řekla. Jo a abys věděla, že tě mám taky rád tak ti něco dám." Vzal její ruku a tam jí dal přívěsek její mamky. "Klíč?" "Jo klíč, vracím ti ho."Pohlédli si do očí. "Já teď už půjdu, ale neboj někdy zase příjdu. A popravit tě nenechám." Dořekla, když už byla skoro pryč z podpalubí.

Statistiky 9. - 15. 3.

16. dubna 2007 v 19:50 | Irma-blunk |  Statistiky
Pondělí - 159
Úterý - 146
Středa - 271
Čtvrtek - 166
Pátek - 193
Sobota - 166
Neděle - 163
Celkem: 1210

Reklama 2. kolo

16. dubna 2007 v 19:45 | Irma-blunk |  Soutěž
Jsem v druhém kole soutěže, tak bych byla moc ráda, kdyby jste pro mě hlasovali. Je to o nejlepší blog. Moc děkuju těm, kteří pro mě hlasovali v prvním kole. Děkuju
Odkaz najdete zde!

Převratná chvíle

16. dubna 2007 v 19:40 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
"Pane, jděte dovnitř, ještě se vám něco stane. Tohle zvládneme sami." Král s guvernérem přikývli a zalezli se k sobě do kajuty a vyčkávali na konec bitvy. Mnoho můžu padalo mrtvých. Jak z pirátské lodi, tak z královské.
Irma seděla s pláčem v rohu kajuty. V tom řev ustal. Nebylo slyšet nic. Irma přistoupila ke dveřím a začala na ně bušit. Najednou se ozval vítězný řev, ale nevěděla komu patří. "Pusť te mě ven!" Křičela a po chvilce uslyšela cvaknutí zámku a Irma vyšla na palubu. Stáli tam královští vojáci a velice se usmívali. Kolem ležela mrtvá těla vojáků, tak i pirátů, ale pirátský těl tady leželo více. Poznala v nich Jacka a Johnyho. Nahrnuly se jí slzy do očí. "Dceruško moje!" Král se rozeběhl k Irmě. Pevně jí objal, ale Irma jeho ne. "Kde je Michael?" Řekla rázně. "Kdo?" Nechápal a odsunul se od Irmy. "Michael, kapitán pirátů." V očí měla slzy a jimi se podívala na svého otce. Král se pousmál. "Přiveďte ho!" Zavelel a jeden voják přivedl svázaného Michaela. Hlavu měl sklopenou a byl od krve. "Michaeli!" Zvolala a běžela směrem k němu. Objala ho. "Je ti něco?" Se strachem v hlase se optala. "Ne, jsem v pořádku." Odpověděl. Král přišel k Irmě. Chytl jí za ramena a odtáhl jí dále. Jeden voják chytl Michaela za bradu a zvedl mu hlavu, aby koukal králi do očí. "Jak se opovážil zajmout mou dceru?" Zařval. Michael mlčel. "Tati, pusť ho, byl na mě hodný." Prosila Irma. "Ne, nebudu pouštět piráta a tvého únosce." "Tati, prosím." Další slzy se jí valily po lících. "Ne, už jsem řekl." Michael sklopil hlavu a toho využil jeden voják a praštil ho do břicha. "NE!" Zakřičela Irma a chtěla se na něj vrhnout, ale otec jí držel moc pevně. "Dívej se na pana krále, když s tebou mluví." Zařval na Michaela voják. Michael s tíhou zvedl hlavu a nedobrovolně se podíval na krále. "No vidíš jak to jde." Zasmál se voják. "Odveď te ho!" Zavelel král a Michael už byl veden do cely. Irma stále brečela. Vytrhla se otci z rukou a odběhla do nějaké kajuty, kde se zamknula a spustila mohutný pláč. Král jen smutně koukal tím směrem, kudy Irma odběhla. "Kde je Caleb?" Zvolal guvernér, který vyšel z kajuty. "Caleb? To nevím, ještě jsem ho neviděl." Guvernér smutně stál, skoro ani nedýchal. "Doufám, že se mu nic nestalo." Řekl mrazivým hlasem. "Neboj, ale vím, kdo by to mohl vědět."
"Hej ty!" Zařval voják a bouchl do cely, kde seděl Michael. Michael se otočil. "Co chcete? To mě nemůžete aspoň nechat, když jsem před popravou?" Řekl bez nějakého vzrušování. "Tak ty to už víš, to jsem rád. Jen jsme se chtěli zeptat, kde je Caleb." Rychle vychrlil král. "Caleb, to je ten hnědovlasý kluk, kterýmu jsme zničili loď?" Guvernér vyrazil k jeho cele. "Co si mu udělal, ty bastarde?!" Zařval s zoufalým hlasem. "Já nic." Neměl chuť se o tom bavit, protože si vzpomněl na Cornelii. "Dělej podívej, nebo tě zabiju." Guvernér byl očividně velmi zoufalí, když nevěděl co je s jeho synem. "Byla velká bouře. Cornelie se s ním šla projít po palubě, aby nebyl celou dobu v cele a nejspíše je vlna spláchla. Oba." Guvernér se málem zhroutil. "To mi stačí." Odešel do své kajuty a posléze i král s vojáky. Michael si sedl do roho cely a opřel se o mříže. Myslel na Irmu. Ona se ho zastávala, pomyslel si.

Bitva

12. dubna 2007 v 16:11 | Irma-blunk |  Klíč k lásce
Hlas Cornelie pohladil jeho uši a to ho vzbudilo. Jeho oči se pomalu otevřeli. "Cornelie. Jsi v pořádku?" Radostně vylétl. "Jo jsem. Co se stalo? Poslední co si pamatuju je, že mě táhli nějací domorodci. Poslední co jsem viděla byla nějaká truhla u jedné chatrče a poté mě někdo praštil do hlavy." "Šel jsem tě hledat, ale chytli mě taky a přivázali ke kůlu. Tebe jsem po cestě, co mě táhli potkal. Provazy mi přehlodala krysa a já jsem šel pro tebe. Byla jsi v bezvědomí, tak jsem tě odnesl sem. Nedýchala jsi a nebilo ti srdce, tak jsem ti pomohl a také zachránil." Cornelie o tomhle všem nic nevěděla. "Aha. A moc děkuju, že si mě zachránil." Děkovně se na něj pousmála. Jejich oči se střetly, ale ukončila to Cornelie, která s červenajícími se tvářemi uhnula pohledem a stydlivě se pousmála a mrkla na Caleba. Ten se také usmál a poté jeho oči se odvrátily na moře.
Královská loď se stále blížila k pirátské lodi, která neměla o jejich lodi ani tušení. Na pirátské lodi to bylo v normálu. Irma snídala s Michaelem a s úsměvem se na sebe culili. Loď zrovna řídil Jack, který nespatřil blížící se loď, která k nim plula ze zadu.
"Králi? Blížíme se k nějaké lodi." Oznámil mu generál. "Opravdu?" Král vzal do ruky dalekohled a spatřil loď se vztyčenou pirátskou lodí. "To jsou oni. Napněte plachty a připravte se k boji!" Zavelel král a všichni se dali do práce. Přípravy na boj byly v plném proudu, ale piráti nedávali stále žádnou známku o tom, že by zaregistrovali, že jedou za nimi. Když král byl za pirátama asi na 200 metrů, tak si toho Jack všiml. "Loď na zádi." Křičel přes celou loď. Michael byl v jeho kajutě a povídal si s Irmou. Neslyšeli to ani jeden. Irma a Michael stáli u okna a dívali se na sebe. Irma mu vyprávěla něco zábavného a moc se smáli. Dívali si do očí. Michael a Irma vycítili tu správnou chvíli. Michael k Irmě něco cítil, ale nevěděl co. Bylo to něco neznámého. Pomalu se k sobě přibližovali, až se jejich rty konečně setkaly. Michael Irmu jemně políbil a ona mu jeho polibky oplácela. Irma cítila motýlky v břiše. Nikdy toto nepocítila. Ale jejich chvíli přerušilo výstřel z děla. Irma a Michael se zděsili a vyběhli na palubu. Viděli královskou loď, jak střílí na pirátskou. "Rychle bojujte!" Zavelel Michael a běžel se pro zbraň. Irma tam jen bezmocně stále. "Ne, nechte toho." Křičela, ale nikdo jí nevnímal. Obě lodi byli vedle sebe a bezmezně do sebe pálili. Někdo jí chytl za ruku a zatáhl jí do kajuty, kde jí zamknul. "Pusť te mě ven!" Křičela nazpět bylo slyšet jenom burácení děl a křik mužů. Irmě se do očí nalily slzy. Měla ráda Michaela, ale to otec nevěděl. Bojovali proti sobě. Věděla, že když Michael nezemře tady, tak ho potom oběsí spolu s ostatními piráty.

Nigel

12. dubna 2007 v 16:09 | Irma-blunk |  Nigel

Matt

11. dubna 2007 v 22:35 | Irma-blunk |  Matt

Eric

11. dubna 2007 v 22:32 | Irma-blunk |  Eric



Diplom - soutěž

11. dubna 2007 v 21:54 | Irma-blunk |  Soutěž
Mám další ocenění. Tentokrát od Jarky v soutěži o nejlepší blog. Myslím, že jsem se umístila na 2. místě, ale nejsem se jistá. Gratuluji vítězce soutěže Emkacce. A tady je diplom. Je nádherný!!!!