Únor 2007

Krása není všechno XV.

28. února 2007 v 22:25 | Irma-blunk |  Krása není všechno
Ihned jak vešla domů, tak věděla, že to musí dát vědět Cornelii. Hnedka zajela k sobě do pokoje, kde měla odložený mobil. Vyhledala číslo na Corny a už jí volala. "Ahoj Irmo." Ozva se v mobilu Cornelie. "Ahojky Cornelie." Řekla naprosto šťastným hlasem. Cornelii to nejspíše trochu zarazilo. "Irmo? Stalo se něco?" Vyzvídala s jasným cílem. "Jo stalo! Víš jak jsem šla já a Michael, tak jsme šli do cukrárny jak jsme byli předtím." Vtom se Cornelie ozvala otráveným hlasem. "A to je jako všechno? Já s klukama chodím do cukrárny. Jo aha, ty jsi tam byla poprvé." Utahovala si z ní. "Cornelie! Kdybys mě nechala domluvit, řekla bych to všechno." "Jo tak pokračuj." Vybídla jí Cornelia. "No a potom jsem mu řekla, že už musím jít domů, tak se mi nabídl, že mě doprovodí. A když jsme byli u nás před domem, tak jsem už chtěla jít, jenže na mě znovu zavolal, došel ke mně a dal mi pusu na tvář!" To slovo pusu skoro vypískla. "No není to úžasný? Michael mi dal pusu!" Irma z toho byla obnoveně hotová. "No to je super. Moc ti to přeju." Cornelia se radovala s ní. "Já jsem z toho úplně hotová." Vydechla Irma. "No, tak to slyším." Přikývla jí a najednou u nich zní zvonek. "Hele Irmy, někdo zvoní, tak já jdu otevřít, tak zatím ahojky." Cornelie to položila a už běžela ke dveřím. Prudce otevřela dveře a koho tam neviděla. "Jé, ahoj Calebe." Pozdravila ho. "Ahoj Cornelie, nešla by ses na chvilku projít, potřebuju si s tebou promluvit." Cornelie se bála, že jí chce říct něco závažného. "Jo, jenom to řeknu rodičům a už jdu." Cornelia to oznámila rodičům a už šli s Calebem vedle sebe, jejich ulicí. "Tak co jsi mi chtěl říct?" Cornelie se zdála netrpělivá. "Nesedneme si?" Optal se jí a ukázal na nejbližší lavičku. "Cornelia kývla a už si to štrádovali k lavičce. "No tak povídej!" vybídla ho dříve než si stihl sednout. "No víš, ve čtvrtek jedeme zpátky domů." Oznámil jí a Cornelie div neomdlela. "Cože? To už jedete domů?" Cornelie skoro brečela. "A přijedeš někdy? Nebo se už neuvidíme?" Vyhrnula na něj mnoho otázek. "Počkej. To je ta druh věc, kterou ti chci říct." Sedl si tak, aby jí viděl do očí. "Víš, my se sem budeme stěhovat!"
Pokračování příště...

Statistiky 19. - 25. 2.

27. února 2007 v 21:34 | Irma-blunk |  Statistiky
Statistiky 19. 2. - 25. 2. 2007
Ponděkí - 168
Úterý - 181
Středa - 187
Čtvrtek - 201
Pátek - 205
Sobota - 222
Neděle - 196
Celkem: 1360 lidišek

Krása není všechno XIV.

22. února 2007 v 22:26 | Irma-blunk |  Krása není všechno
Irma s Michaelem šli směrem do města. "Kam půjdeme." Optala se po chvíli ticha Irma. "Uvidíš." Otočil se a mrknul na ní. "Aha, takže překvapení?" Vyzvídala. Měla jasný cíl, dostat to z něho. "Jo je to překvapení." Evidentně nechtěl prozradit nic bližšího. "A znám to tam?" Vyzvídala stále a stále dál. Po chvilce vyzvídání. "Já ti už nic neřeknu, a aby sis nemyslela, že ti křivdím, tak támhle to je." Ukázal na cukrárnu, kde byli poprvé. "Takže jdeme do té cukrárny?" "Jo vidíš dobře. Tak pojď." Chytil jí za ruku a už jí táhnul přes silnici k cukrárně. Usadili se ke stolu, který byl volný. Přišel k nim číšník. "Tak co si dáte?" Oslovil je. "Já si dám pohár a ty Irmo?" "Já si dám palačinku." Číšník si to vše zapsal a odešel. "Tak jak se máš?" Začal konverzaci Michael. "Já dobře a ty?" Občas si koukli do očí. "Já taky." V tom přišel číšník a donesl jim to, co si objednali. Irma se s chutí zakousla do palačinky a Michael okusil poháru. "Tak jak ti chutná?" Optal se jí Michael. "Jo je to výborný, moc děkuju. Je to lepší, než když jsme tady byli minule." Michael se na ní podíval. "Ještě jednou bych se ti chtěl moc omluvit." "Ne to je už v pohodě, ale jak si tady šel na ten záchod, tak mi to bylo nějaký divným, ale neřešila jsem to." Zamyslel se. "Jo, už si vzpomínám." Zrudnul a raději se zakousl do poháru. Chvilku tam byli potichu a začali mluvit, až když to snědli. "Bylo to výborný." Pochválil to číšníkovi Michael, když odnesl prázdné talířky a misku. Podívala se na hodiny a zhrozila se. "Jé já už budu muset jít domů." "Tak jo, já jenom zaplatím a doprovodím tě." Zamával na číšníka, zaplatil a vydali se k Irmě domů. Celou cestu k Irmě si povídali a hrozně se při tom nasmáli. "Bylo to dneska super." Řekla Irma před jejím domem. "Jo to bylo. Jsem rád, že jsi tam byla se mnou." Irma zčervenala. "To já byla taky ráda a jak moc, už jsem myslela, že nepřijdeš." "No a já myslel, že už jsi odešla." Oba se začali smát. "Takže jsme se každý něčeho obávali." Nadhodil Michael. "Jo, tak já už budu muset jít." Irma začala pomalu couvat, že už půjde. "Počkej." Zavolal za ní Michael. Irma se na něj podívala. Michael k ní pomalu přišel. Hluboce se jí podíval do očí a ona jemu. "Děkuju za dnešek." Bleskově jí dal pusu na tvář. "Ahoj, zítra ve škole." Otočil se a šel domů. V dálce ještě zamával a potom zmizel za rohem. Dal mi pusu, pomyslela si Irma. Ale v tom si vzpomněla, že musí jít domů. Proto se otočila a vešla dovnitř. Hlavu měla stále plnou myšlenek a vzpomínek na Michaela a jak jí dal pusu na tvář. Její nálada se tím vyhoupla na nejvyšší bod, co mohl být.
Pokračování příště…

Krása není všechno XIII.

19. února 2007 v 22:03 | Irma-blunk |  Krása není všechno
Michael, jelikož byl na e-mailu, tak si to přečetl. Po přečtení o tom chvíli přemýšlel a poté jí odepsal.
V.Michael: Ahoj. Jsem rád, že jsi to takhle pochopila a doufám, že mi věříš. Tak nechtěla by jsi se třeba zítra po škole sejít, že by jsme si o tom promluvili?
Irmina.Lair: Tak jo, je to super nápad, tak se ve škole domluvíme.
V.Michael: Tak jo, já musím, zatím ahoj.
Irmina.Lair:Ahoj. ;o)
Irma byla moc ráda, že se baví s Michaelem a Michael samozřejmě také. Seběhla dolů a jelikož měla hlad, tak si vzala to co měla mít k večeři a u televize, na kterou se díval Caleb, to snědla. "Víš, že ve čtvrtek jedeme už domů?" Vyhrkl na ní z ničeho nic Caleb. Irma se div neudusila jídlem. "Cože? Už? Co Cornelie?" "No, vybrali jsme si tady dům, tak se začneme pomalu stěhovat. A zítra za Cornelií dojdu a povím jí to." Odpověděl jí zvesela Caleb. "Aha a kde vlastně bydlíte?" Optala se ho a odložila poloprázdný talíř na stůl. "No naproti Cornelii." Irminy oči se vykulili. "Cože? V tom velkým domě?" Přikývl. "A budeme se tam stěhovat asi už příští týden." "Tak to je super." Poté nastalo ticho, protože začal velmi hezký film a bedlivě ho sledovali.
Jelikož je středa a Irma šla ráno k zubaři, tak si hodinku přispala a vstávala až v osm. Hned se podívala z okna, aby viděla, jak je dneska venku. Bylo krásně a teploměr ukazoval 21 stupňů. "Irmo? Jsi už vzhůru?" Anna vešla do jejího pokoje. "Jo už jsem." Odpověděla a stále se dívala z okna ven. "Jo, tak se oblékni a půjdeme k tomu zubaři." Dořekla a už byla pryč. Irma otevřela skříňku. Dívala se a přemýšlela co si ne sebe vezme. Nakonec si vzala černou delší sukni a k tomu tílko bez ramínek. Poté seběhla do kuchyně, kde se společně s mamkou, Nerissou, Julianem a Calebem nasnídala. Po půl hodince nasedla Irma a Anna do auto a zamířily k zubaři.
V půlce třetí hodiny kdosi zaťukal na dveře. "Dále." Zavolala učitelka Johnová. Do třídy vešla Irma. "Dobrý den, já se omlouvám, že jdu pozdě, já byla u zubaře." Učitelka kývla a Irma si šla sednout. "Už popsala celou tabuly?" Zeptala se Irma Cornelie, která seděla vedle ní. "Ne teprve nás to čeká." "Škoda, myslela jsem, že tomu uniknu." Zavzdychala a vyndala si sešit a Johnová začala psát zápisky. Jakmile učitelka vzala křídu do ruky, už jí do konce hodiny nepustila. Škola uplynula docela rychle a Irma stále nepotkala Michaela, aby se domluvili. Po poslední hodiny šla Irma s Cornelií ke skříňkám. "už určitě nepříjde." Vzdychla Irma a začala se obouvat. "Říkala jsi něco?" Irma se na ní smutně podívala. "Víš jak jsem ti říkala o tom e-mailu. Tak jsme se měli někam jít a popovídat si, ale on nepřišel. Asi zase sranda na můj účet." Irma sklopila hlavu a pokračovala v obouvání. "Tak třeba onemocněl, nebo tak něco." Utěšovala jí. "Ale to by mi aspoň napsal." "Hmm, tak na to nemysli a pojď jdeme." Irma s Cornelií se vydaly na cestu ze školy. " A nebo mu do toho něco skončilo." Řekla a v tom za sebou uslyšely. "IRMO! Počkej." Doběhl k nim Michael. "Promiň, něco mi do toho skočilo." Irma byla velice ráda, že přišel. Cornelie jen spokojeně pokrčila rameny a vydala se sama na cestu domů. "Tak jdeme?" Navrhl Michael. Irma přikývla a bok po boku vyšli na cestu.
Pokračování příště...

Statistiky 12. - 18. 2. 2007

19. února 2007 v 19:21 | Irma-blunk |  Statistiky
Pondělí - 189
Úterý - 174
Středa - 223
Čtvrtek - 189
Pátek - 222
Sobota - 254
Neděle - 245
Celkem: 1496 lidí

Krása není všechno XII.

16. února 2007 v 22:49 | Irma-blunk |  Krása není všechno
Irma šla pomalu a zamyšleně domů a stále přemýšlela. Třeba to nechtěl udělat, tyto otázky jí stále běhaly hlavou, až byla už u domu. Šla hnedka do pokoje, kde se zavřela a poslouchala písničky. Proto se chtěla poradit s Cornelií. "Ahoj Irmo." Ozvalo se z druhé strany. "Ahoj Cornelie. Prosím tě nemohla bych přijít, chci se s tebou o něčem poradit." Vychrlila na ní. "Jo klidně. Stalo se něco?" "Ne nic, tak já tam za chvilku budu. Zatím ahoj." "Ahoj." A položila to. Irma rychle seběhla. "Ahoj jdu ke Cornelii." Oznámila a než aby čekala co jí řeknou, tak vyběhla ven. "Crrrr." Ozývá se u Haleů. "Jdu otevřít." Zakřičela Lilian a běžela ke dveřím. "Ahoj Irmo." Pozdravila jí. "Ahoj Lilian, je doma Cornelie." Zeptala se blbě. "Pojď dál." Ozve se z dály Corneliin hlas. Lilian udělala Irmě místo, aby mohla vejít dovnitř. "Je v pokoji." Řekla Lilian ještě, než se šla dívat na pohádky. "Ahoj." Pozdravila jí, když vešla. "Ahoj, stalo se něco?"
Irma jí to tam všechno povyprávěla, co se jí stalo s Michaelem dneska odpoledne. "A ty na to říkáš co?" Vložila se do toho Cornelie. "No já právě že nevím. Co když to opravdu nechtěl, ale když mu to prominu, tak to může udělat znova." Irma sklopila hlavu. "Ale myslím, že kdyby mu na tobě nezáleželo, tak by se nesnažil ti to vysvětlit." Řekla po dlouhém přemýšlení Cornelie. "Myslíš?" "Jo myslím, sice si tím nejsem stoprocentně jistá, ale myslím, že to takhle je. Jdu si pro pití chceš taky?" Zvedla se a chytala kliku od dveří. "Jo to by jsi byla moc hodná, děkuju."
Po pár chvilkách se ve dveří objevila opět Cornelie. "Na, tady to máš." Podala jí pití a šla si opět sednou na židly. Irma se napila pomerančového džusu. "Takže mu mám odpustit?" "Hlavně si s ním promluv." "Jo promluvím a co nejdříve, ale já teď už musím." Dopila džus a odcházela ke dveřím. "Tak o tom popřemýšlej a promluv si s ním o tom." "Jo dobře promluvím. Ahoj." Rozloučila se Irma a odcházela po schodech ven. "Ahoj." Cornelie zabouchla dveře a Irma šla pomalu domů. Po chvilce u Lairů. "Jsem tady." Zavolala přes celý dům. "No to je dost, na stole je večeře." Zavolal Tom. Irma vkráčela do kuchyně. "Ahoj, co to je?" Podívala se nechutně na to jídlo co pro ní bylo připravený. "No, trochu jsme s Nerissou experimentovaly. Myslím, že se nám to povedlo." Všichni se usadili kolem stolu a dali se do jídla. Jenom Irma stále nabírala omáčku na lžíci a poté jí vylévala zpátky. "Copak zlato, nechutná ti to?" Optala se jí Anna. " Ne to ne. Je to moc dobrý, jenom nemám moc hlad. Můžu jít k sobě do pokoje?" "Jo tak běž, ale až budeš mít hlad, tak se přijď najíst, budeš to tady mít.""Jo jasně, já se když tak potom najím." Odkývala Irma. Pustila si PC a šla na e-mail. Napsala Michaelovi.
Irmina.Lair: Ahojky. Hodně jsem přemýšlela o tom co jsi mi řekl. A myslím, že jsi jako nechtěl, aby se to stalo.
Pokračování příště...

Přání od C.o.r.n.e.l.k.y.

14. února 2007 v 22:18 | Irma-blunk |  Novinky
Ahojky, tady jsem něco dostala od C.o.r.n.e.l.k.y. Je to moc krásný a moc děkuju.
No není to krásný? ;o)

Willinka Vandom

14. února 2007 v 16:46 | Irma-blunk |  Spřátelené blogy
Nedávno jsem si spřátelila blog Willinkou Vandom. Má moc krásný blog: Udělala mi ocenění a moc se mi líbí. Děkuju moc.

Návštěvnost 5.2.-11.2.

12. února 2007 v 16:26 | Irma-blunk |  Statistiky
Tak jsem budu každý týden vkládat statistiky, protože jste s tím souhlasili. Začnu novým měsícem a to je únor.
Pondělí 148
Úterý 150
Středa 159
Čtvrtek 176
Pátek 193
Sobota 290
Neděle 219

Krása není všechno XI.

11. února 2007 v 20:14 | Irma-blunk |  Krása není všechno
Irma se ráno probudí pozdě. A sakra přijdu pozdě do školy, pomyslí si. Rychle na sebe hodí sukni a tílko, vlasy si nechá normálně a už letí do školy. Do třídy vběhne těsně před učitelem a sedne si vedle Cornelie. "Kde jsi byla tak dlouho?" Optá se jí Cornelie, když si vstoupli, protože přišel učitel. "Zaspala jsem." Šeptla a sedla si. "Aha. Co Caleb?" Mrkla na ní. "A jéjej, já nevím neviděla jsem ho, jel se s rodiči podívat na nový dům." Cornelie vykulila oči. "Oni si už vybrali dům? Takže tady bude bydlet!" Cornelie nehlídala hlasitost svého hlasu a trochu to zařvala. "Co se to tam v zadu děje. Cornelie?" Paní učitelka vstane a jde směrem k nim. "Pardon paní učitelko, mě to nějak ujelo." Omlouvala se jí v myšlence, že jí za to nevyzkouší. "Tak, když máš tak dobrou náladu, že řveš po třídě, tak mi něco pojď povědět k tabuli." Celá třída se rozesmála a Cornelie vzdychla. "Tak o čem jsme mluvili minulou hodinu o literatuře?" Položila jí otázku učitelka. "Karel Čapek byl, ……."
"Crrr." První hodina skončila. "Pitomá učitelka." Nadává Cornelie a vychází s Irmou na chodbu, kde se opřou o okno. "Měla by jsi být ráda že ti dala 3-." Snažila se jí uklidnit Irma. "Jako to jsem, ale mě nezajímá nějaký Čapek." "Hele neřeš to. Tak co Caleb?" Mrkne na ní Irma. "Nic co by." Zakrývá Cornelie. "Hele nech, toho, přede mnou nic neskryješ." Nenechá se odbít Irma. "Už jste si dali pusu?" Pokračuje Irma. "Hele, když ti řeknu, že jo, tak mi dáš pokoj?" Irma se na ní udiveně podívala. "Vy jste si dali pusu? Tý jo." Irma je celá bez sebe, ale už dala pokoj. "A co ty a Michael?" Zeptala se opatrně Cornelie. Irma stále koukala na zem. "Nic, od té doby jsem ho neviděla." Odpověděla chladně, ale bylo znát, že to jenom dělá. "Aha." Cornelie s Irmou šli do třídy jelikož zazvonilo.
Ostatní hodiny proběhly v poklidu, rychle a bez žádného zkoušení ani písemky. Cornelie a Irma šli na oběd. S jídlem si šli sednout k volnému stolu a poté se k nim připojily i další holky z jejich třídy. Rozebírali tam oblečení, jenom Irma se moc nezapojovala. Celou tu dobu se snažila vyhnout Michaelovi, ale věděla, že ho někdy potkat musí.
Mezitím s Calebem a jeho rodiči v novém domě. "Je to tady moc pěkný. Kdy se sem přestěhujeme?" Optal se jich a prohlížel si místo, kde bude jeho pokoj. "Asi příští týden se začneme stěhovat, tak do dvou týdnů, by jsme měli být přestěhovaný, protože to je už udělaný dům, stačí jenom nábytek a naše věci a je to hotové." Řekla Nerissa. Caleb kývl a podíval se z okna a prohlížel si dům naproti přes silnici. Tam bydlí Cornelie, pomyslí si. "Calebe? Chtěla bych si s tebou promluvit o té holce." "O Cornelii?" Optá se jí Caleb. "Jo, nemyslíš si, že tě zná docela krátce na to, aby s tebou chodila? Aby tě jenom nevyužívala." Strachovala se o něj. "Mami neboj využívat se od nikoho nenechám a Cornelie taková není." Ujišťoval jí. "Ale…." "Žádné ale, ty prostě proti ní něco máš a ani jsi jí nepoznala. Neodsuzuj ty, který jsi ještě nepotkala." Caleb odešel prohlédnout další místnosti.
Cornelie a Irma poobědvaly a zvedly se, že už půjdou. "Hele, přijdeš dneska?" Optala se jí Cornelie. "Jo, příjdu. V kolik?" Cornelie odložila tác. "Ve tři?" Navrhla. "Tak jo ve tři." Holky se domluvily a šli se obout a poté se rozdělily a každá šla svou cestou. Irma jde okolo plotu školy, když proti ní jde Michael. Snažila se mu nějak vyhnout, ale nešlo to, on byl rozhodnutý jí něco říct. Vzal jí za ruku a táhl jí k blízkému stromu, kde jí opřel. Dal ruku vedle ní, aby se opřel a viděl jí do očí. "Vím, že se mi teď vyhýbáš, ale nemělo to smysl. Psal sem ti smsku, ale ty jsi mi neodepsala, tak jsem ti to chtěl říct do očí. Víš, ta sázka byla blbost a lituju, že ten důvod proč jsem tě pozval do cukrárny byla sázka a ne to, že jsem chtěl. Radší bych byl, kdybych tě pozval kvůli tobě." Řekl a odešel. Irma sklopila hlavu. A v hlavě jí probíhali otázky. Co když toho lituje. Irma se rozešla pomalu dál a přemýšlela o tom co jí řekl.
Jak to všechno dopadne zjistíte v dalších dílech…

Krása není všechno X.

11. února 2007 v 17:15 | Irma-blunk |  Krása není všechno
Caleb se na ní podíval. "Promiň." Řekl a odklopil zrak někam jinam, než je Cornelie. "Ne to já promiň. Nepůjdeme domů?" Cornelie se proklíná a neví co má dělat. "Tak jo, já tě doprovodím a potom zkusím trefit sám domů." Cornelie se rozesmála. "Čemu se směješ?" Optal se. "Jen si myslím, že budeš za deset minut zpět u mě." Vysmívala se mu. "To nebudu." Snaží se to říct vážně, ale moc mu to nejde. "Tak jdeme, já musím být za chvilku doma." Cornelie je ráda, že to Caleb vzal takhle. Jdou pomalu a téměř nic neříkají. Zastaví se až u Cornelie doma. "Tak já půjdu." Řekl Caleb. "Jo dobře." Caleb se začne otáčet. "Calebe počkej." Zavolá na něho a běží k němu.Cornelie k němu doběhne. "Chci se ti ještě jednou omluvit, za to v tom parku. "Ne to je dobrý, to já promiň, asi na tebe moc tlačím." Hluboce si podívali do očí. "ty se za nic neomlouvej." Cornelie se k němu naklonila a přivřela oči. Caleb se k ní také naklonil a nakonec mezeru mezi nimi přerušila Cornelie. Jemně ho políbila a on jí také. Po chvíli se od něho odtrhla. "Ahoj." Zamávala mu a odešla domů. "Ahoj." Mávne a jde hledat cestu domů.
Po hodině bere za kliku domů celý promočený Caleb. "Ahoj." Vzdychne unaveně, ale očividně ho nikdo neslyšel. "Ahoj." Zakřičí přes celý dům. Nic. Nikdo mu pozdrav neopětuje. Vejde proto do kuchyně. Nikde nikdo není, je jen slyšel tikot hodin. Nejprve se jde převléknout do suchého oblečení a potom prohledá celý dům. Je doma sám, všichni jsou pryč a ani mu nenapsali vzkaz. Dojde do obýváku a tam se uvelebí na gauči a pustí si televizi. Dávají nějaký film, který ho vůbec nebaví. Čeká půl hodiny, hodinu. Po hodině a pár minut, někdo bere za kliku a otevírá dveře. "Ahoj." Zní Anny hlas po celém domě. "Ahoj." Odpovídá Caleb všem. "Kde jste byli?" Optá se jich, když všichni vejdou do obývacího pokoje a usadí se kolem něho. "Vybrali jsme dům a jeli jsme se na něj podívat." Oznámí Julian. "Dům?" Caleb nechápavě kouká. "No přece tady jsme, abychom si tady v Hetherfieldu koupil dům a přestěhovali se do něho." "A jak ten dům vypadá?" Optá se jich, když mu to dojde oč jde. Nerissa vytáhne z kabelky fotku a podá jí Calebovi. "Hmm. Je pěkný, ukážete mi ho zítra ráno?" Optá se rodičů. "Jsem ráda, že máš zájem vidět náš nový dům. Jasně, že ti ho s tatínkem ukážeme." Usměje se Nerissa. "Já jdu do svého pokoje." Řekne Irma a odchází.V pokoji si pustí počítač a píše si s Cornelií. Když v tom jí příjde SMSka. Otevře jí a je v ní: Prosím, nech si to vysvětli. Michael. Ta sklopí hlavu a odloží mobil. Zase se jí vrátili vzpomínky, jak se nechala napálit. Neodepíšu mu. Pomyslí si rozhodně.
Pokračování příště...

Narozeniny

10. února 2007 v 19:53 | Irma-blunk |  Novinky
Ahojky, jenom jsem vám chtěla oznámit, že celý tento měsíc má můj blog narozeniny. Je mu jeden rok. Jen jsem chtěla zveřejnit narozeniny blogu Irmy-blunk.

Krása není všechno IX.

9. února 2007 v 15:45 | irma-blunk |  Krása není všechno
Cornelie běží po chvíli za Irmou, kterou najde ubrečenou na záchodech. "Irmo. To bude dobrý, Michael je blb." "Ne já jsem blb, že jsem mu naletěla." Irma nemůže slzy a vztek utišit. "Třeba ses mohla splést, nebo jsi tomu blbě porozuměla." "Nevěřila bych, pokud bych to neslyšela na vlastní uši. V pátek na obědě, jak jsem odešla, to bylo ono." Sklopí hlavu a stále brečí. Když v tom zazvoní. "Pojď, utři si slzy. Musíme do třídy." Vybídne jí Cornelie. Irma poslechne, utře si slzy a jdou spolu do třídy. Celou dobu co byla Irma ve škole dávala pozor, aby nepotkala Michaela a docela se jí ulevilo, když s Cornelií opustily školní areál. Dneska Irma nevtipkuje a je celá smutná. Cornelie jde s domů a po chvilce jde k Irmě, aby jí s Calebem rozveselili.
Irma se mezitím naučila na další den. "Crr." Slyší. Ví, že přišla Cornelie, tak sešla dolů, aby jí přivítala. "Ahojky Cornelie." Zavolá na ní, když vidí, že jí Chris otevřel. "Ahoj Irmo. Tak půjdeme se teda projít?" Cornelie se rozhlíží, jestli neuvidí Caleba. "Jo jasně, že půjdeme, jenom to řeknu rodičům. "A kde je Caleb." Zavolá za ní. "Je s rodiči, vybírají si dům." Irma se už chtěla otočit, že jim to dojde oznámit. "Irmo. Caleb tady bude bydlet?" Cornelii to docela zaskočilo. "No, když si vyberou dům, tak jo." "Tak jo a makejte." Řekne Cornelie a Irma se otáčí a jde to oznámit rodičům a jde pro Caleba. "Mami. My já, Caleb a Cornelie jdeme ven jo?" Vtom zbystří Nerissa. "Calebe ty jdeš taky, já myslela, že nám pomůžeš vybrat." Nerissa ho chtěla nalákat, jenom, aby nešel s Cornelií ven. "Jen jdi Calebe, na přátele si udělej vždycky čas." Zastal se ho Julian, protože pochopil oč Nerisse jde. "Děkuju tati. Pojď Irmo jdeme." "Ahoj." Rozloučili se s rodiči a šli za Cornelií. "Ahoj Cornelie." Pozdravil jí Caleb. "Ahoj Calebe, ráda tě vidím." Ta se hned rozzářila, jakmile uviděla Caleba. "Taky tě rád vidím. Tak kam půjdeme?" Podíval se po holkách. "A nebudu vám překážet." Byla na rozpacích Irma. "Jasně, že nebudeš, hlavně nebudeš mít čas myslet na Michaela. "Počkat, co se ti stalo Irmo?" Strachoval se hned Caleb. "Ale jenom jsem naletěla jednomu blbcovi a mrzí mě to." Sklopila hlavu. "To bude dobrý." Dal jí ruku na rameno. "Tak jde se." Zavelela Cornelie a zamířila ke dveřím a Caleb s Irmou také. Šli se projít, aby si to tady taky Caleb prohlédnul. "A o kousek dál je škola." Ukazovala mu Cornelie. "A tamhle je knihovna, ale skoro nikdo tam nechodí." Ukázala zase Irma a náramně jí to bavilo. "Já se divím, že se tady vyznáte, já bych se k Irmě už nevrátil, zabloudil bych." Všichni se začali smát. "Hele, já asi půjdu domů, bolí mě hlava a nohy." "Tak jo a fakt ještě tu s námi nechceš být?" Zeptal se Caleb. "Ne fakt ne, já to dojdu sama domů." "Tak jo, a hlavně ať ti je dobře." Řekne Cornelie. "Jo dobře, tak Ahojky." Zamávala a šla směrem domů. Nejen, že jí bylo špatně, ale chtěla být sama. Když došla domů, tak se navečeřela a šla do svého pokoje a tam si pustila CD.
Mezitím s Cornelií a Calebem.
Došli až do parku. Drželi se za ruce. "Jsi mi neřekl, že se bude stěhovat do Hetherfieldu." Cornelie se na něho podívala. "No ono to nebylo aktuální, ale rodičům se tady líbí, takže se sem asi přestěhujeme." Caleb si stoupl před Cornelii. "Tak to je super." Řekla Cornelie a hluboce se mu podívala do očí. "E,…Nevíš kolik je hodin?" Vymyslela si výmluvu, aby mohla uhnout pohledem a aby neviděl, že se červená."Je pět hodin." Oznámil. "Děkuju." Odpověděla a neunikla jeho očím. Caleb se začal ke Cornelii naklánět. Už byl těsně u ní, ale když v tom Cornelie uhnula.
Pokračování příště...

Spřátelený blog s Kájou

7. února 2007 v 21:02 | irma-blunk |  Spřátelené blogy
Další spřátelený blog a tentokrát s Kájou-Will. Tento blog je opět moc hezký a jsem ráda, že jsme si je spřátelili. Tak se na něj můžete podívat, když kliknete sem!
Opravdu vřele doporučuji.

Krása není všechno VIII.

7. února 2007 v 20:20 | Irma-blunk |  Krása není všechno
Caleb a Cornelie se od sebe po chvilce odtrhli a Caleb čekal jaká bude reakce Cornelie. Když se na její obličeji objevil úsměv, byl Caleb moc rád. Cornelie se otočila na zapadající slunce, aby ho ještě viděla. Po dvou minutách bylo po všem, nastal tma a Caleb s Cornelií se chystali k odchodu. Šli pomalu a po chvilince Cornelie chytla Caleba za ruku. "Neva?" Optala se ho. Caleb se místo odpovědi usmál, to byl náznak souhlasu. Takhle šli mlčky až ke Cornelii domů, kde se rozloučili a on odcházel k Lairovým.
"Kde jsi byl tak dlouho?" Vyjela na něho Nerissa. "Víš kolik je hodin?" Jeho oči začaly vyhledávat hodiny. "Byl jsem s Cornelií v kině a potom jsme se stavili v parku, abychom viděli západ slunce." Nerissa se zamyslela. "Ty s ní chodíš?" "Nevím." Sklopil zrak dolů a začal si žmoulat prsty. "Takže s ní chodíš, kdyby ne, řekl by jsi ne." Vyjela na něho. "A i kdyby jo, tak ti to nemusí vadit." Řekl a odešel do pokoje kde přespávali. "O tom si ještě promluvíme." Zavolala na něho a odešla ke stolu, kde seděl Julian, Anna a Tom. "Stalo se něco?" Zeptal se jí Julian. "Ne, nestalo." Rychle se snažila změnit téma. "Zítra se půjdeme konečně podívat po něh´jakým tom domě. Nevíte, kde jsou nějaký na prodej?" "To nevím, tak si dojděte na úřad a tam se zeptej te." Poradila jim Tom. "Jo, dobře my tam s Juliánem dojdeme." Takhle se tam ještě dlouho bavili a poté šlí spát.
Další den byla škola.
Irma s Cornelii šli do školy. "Tak co se včera dělo v kinu?" Zeptala se jí Irma. Cornelie se usmála. "Dala jsem si s ním v parku při západu slunce pusu." Zářila jako sluníčko. "Týbrďo, to ti moc přeju. To jsem nečekala tak brzo." Irma se usmála. "Ty jsi nečekala co?" Vytřeštila oči. "Ale radši nic." Lekla se Irma. "Ty jsi to plánovala nás dát dohromady?" Cornelie byla ohromená. "Tak trochu jo, ale povedlo se mi to ne? A neříkej, že nejsi ráda." "No to jsem, ale teď je řada na tobě, támhle ti stojí." Ukázala na Michaela. Irma se na něho vražedným pohledem podívala. "Jo, teď je řada na mě." Řekla a rychlím krokem se k němu vydala. "Jé ahoj Irmo, rád tě vidím." "Nazdar." Irma mu vrazí facku. "Co…Co je?" Michael je udivený. "Ty nevíš za co to je?" "To teda nevím." Michaela to docela urazilo, protože ho ponížila před všema lidma co stáli venku. "No za to, jak ses s klukama pěkně vsadil a já ti za to skočila. Víš mrzí mě to, ale neměla jsem nevybranou. Hrozně jsi mě naštval. Nemyslela jsem si, že jsi takový." Irma rychle utekla do školy, aby neviděl, že brečí. "Ale…" Řekl zaraženě Michael.
Pokračování příště....

Krása není všechno VII.

6. února 2007 v 20:34 | Irma-blunk |  Krása není všechno
Další den ráno vstala Irma jako poslední. Když šla dolů do kuchyně se nasnídat, tak si všimla, že tam nikdo není. Když se Irma nasnídala a poté oblékla, vyšla ven na zahradu a tam sii Caleb hrál s Chrisem a rodiče si povídali a popíjeli k tomu kávu. ,,Ahojky." Pozdravila všechny. ,,Ahoj Irmo." Řekli všichni najednou. Irma šla do vnitř, aby zavolala Cornelii. ,,Ahoj Cornelie." Ozve se v sluchátku Corneliinýho mobilu. ,,Ahoj Irmo, co potřebuješ?" Optala se. ,,Já jenom, jestli by jsi k nám nechtěla zajít?" ,,Tak jo, já tak v jednu příjdu." Řekla. ,,Tak jo, hele Corny já musím jít. Tak v jednu ahoj." Rozloučila se. ,,Ahojky." Řekla Cornelie a položila to. Irma poté šla opět na zahradu. ,,Irmo!" Zavolala na ní mamka ze vnitř, která tam mezitím vešla.,,Ano mamí." Mamka se na ní rozčíleně podívala. ,,Už dva dny sis měla uklidit pokoj, jaktože to ještě není hotový?" Irma se na ní provinile podívala. ,,Mami, já to dneska uklidím." ,,To teda uklidíš a zapomeň, že dneska půjdeš někam s Cornelií a Calebe, jak už tuším, že sis to s nimi domluvila." Irma vytřeštila oči. ,,Mami, prosím, já to odpoledne, nebo ještě teď uklidím, ale pusť mě ven." Irma se tam div nerozbrečela. ,,Nikam nepůjdeš, teď jdi uklízet a odpoledne se budeš učit." Anna domluvila a šla se dál bavit ven. Irma otráveně odešla do pokoje, kde je strašný nepořádek a začala uklízet.
V jednu hodinu najednou někdo zvoní u dvěří. ,,Jdu otevřít." Zakřičí přes celý dům Chris. ,,Ahoj Chrisi." Rozléhá se Corneliin hlas. ,,Je doma Irma?" ,,Ahoj Cornelie, jo je doma, pojď dovnitř." Vybidne jí a běží za Irmou do jejího pokoje. ,,Irmo, je tady Cornelie." Rozrazí dveře, za křičí a zase běží dolů. Irma pomalu schází schody a vidí Cornelii a Caleba jak se zdraví. ,,Ahoj Calebe, ahoj Irmo." Pozdraví je najednou Cornelie." ,,Ahoj." Pozdraví jí oba součastně. ,,Cornelie mám blbou zprávu, mamka mi dala na dnešek zaracha, takže nikam nemůžu." Irma smutně sklopila hlavu. ,,Ježič to je smůla, co tady budeme dělat?" Hodila unuděný výraz. ,,No samozřejmě tady nic dělat nebudete, protože někam půjdete!" Rozkáže Irma. ,,Tak jo.ů Zapojí se do rozhovoru Caleb. I kdyby chtěla Cornelie protestovat, tak nemá šanci. Cornelie a Caleb se rozhodli, že půjdou do kina na nový horror Prokletí. Irma se s nimi rozloučila a šla ze znovu učit a Caleb s Cornelii bok po boku zamířili k místnímu kinu. Koupili si místa v poslední řadě. Když horror začal, Cornelie byla velice napjatá, protože se u horrorů velice bála. Když tam byla část, že vyprosťovali ženu z auta a jak jí chytil vlkodlak, tak se Cornelie tak lekla až chytla Caleba pevně za ruku, div nevykřikla. Jeho oči zajeli na Corneliinu ruku a jen se usmál.
Mezitím se Irma stále učila, když v tom jí zazvonil mobil. Přišla jí SMS od Michaela. ,,Těším se, až tě zítra uvidím Irmo." Bylo v SMS. Irma pohotově vzala mobil do ruky. ,,Taky si těším." 3kodolibě se naštvala a vzpomněla si na pátek. Sklopila hlavu a dál se učila.
V kině byla zatím dost napjatá atmosféra. Cornelie sebou trhla každou lekající scénu, i tu méně lekající. S Calebem to netrhlo ani jednou a byl zvyklí, že když se Cornelie lekla, tak na tu jeho ruku přitlačila. On se tomu jen usmíval, ale byl docela rád, že už naskočily titulky a Cornelie se už přestane lekat. ,,Cornelie?" Caleb na ní zavolal. ,,Ano?" ,,Nechci tě rušitm, ale mám už asi odkrvenou ruku." Očima sjel na jeho ruku a Cornelie také. ,,Ježiši promiň. "Rychle dala ruku pryč. ,,To nevadí. Jdeme?" Cornelie se místo souhlasu zvedla a podívaĺa se na Caleba, jakoby říkající co tady ještě děláš? On se zvedl a šli spolu do šatny, kde si vzali bundy a vyšli ven. ,,Půjdeme domů, nebo ještě někam půjdeme?" Zeptala se ho Cornelie. ,,Můžeme někam jít. Ale musíš říct kam, já to tady neznám. " Jelikož teprve zapadalo slunce, tak se Cornelie a Caleb rozhodli, že půjdou do parku. Tam si sedli na lavičku a dívali se na zapadající slunce, který ozářilo sluńce do červeno růžové barvy. Cornelie se podívala na Caleba a on na ní. ,,Je to tady nádherný." Rozplýval se Caleb. ,,To je." Cornelie a Caleb si hluboce dívali do očí. Caleb přivřel oči a přiblížil se ke Cornelii. Cornelie Vycítila k čemu míří a zavřela oči. Pomalu se k sobě přibližovali, až se jejich rty setkali. Caleb Cornelii jemně políbil.
Pokračování příště...

Krása není všechno VI.

5. února 2007 v 15:29 | Irma-blunk |  Krása není všechno
,,Co budeme dělat? Zeptala jsem se po chvilce, abych přerušila chvilku ticha. Všichni se zamysleli. ,,Mohli by jsme jít do bazénu, dneska je docela pěkně." Navrhla Cornelie. ,,No jo, ale venkovní koupaliště je zavřený, přece ho předělávají." Zesmutněla Irma. ,,Tak půjdeme do krytého bazénu, ten je otevřený." ,,Tak jo, jde se, ale já nemám plavky." Řekl Caleb. ,,Tak když půjdeme k nám domů, abych si došla pro plavky, tak si nějaký můžeš koupit." Cornelie se zvedla ze sedačky. ,,Tak jde se." Zavelela. ,,Dojdu to jenom říct rodičům, vezmu si plavky, ručníky a plavky a příjdu za váma ven." Irma to došla oznámit rodčům, kteří to svolili. Při cestě ke Cornelii domů si Caleb koupil plavky a potom po návštěvě Cornelinýho domu, šli do bazénu.
,,Je to tady super." Ohodnotil Caleb dřív, než skočil šipku do vody. ,,Vymyslela jse to dobře, co?" Cornelie se začala smát a skočila taky do vody. ,,Pojďte na tobogán." Irma se rozeběhla směrem ke třem tobogánům. Mezitím tam přiběhl Caleb a Cornelie. Caleb si je všechny tři prohlédl.,,Na který půjdeme?" ,,Jdeme na černý, je to pěkný sešup dolů." Rozhodla Irma a už se šlo. První s křikem to sjela Irma, potom šel Caleb a na konec Cornelia. Po občerstvení se šli ještě na chvilku koupat. Napadlo je, že se budou shazovat. Takhle tam blbli ještě dlouho. Najednou Irma strčila Cornelii a ta padala na Caleba. Ten si toho všiml, a věděl, že by nestihl hnout, tak jí chytil do náruče. ,,Děkuju Calebe. " Cornelie byla stále v Calebový náruči. ,,Neděkuj, to by udělal každý." Řekl a potom si aspoň ještě pět sekund dívali hluboce do očí a přerušilo to uhnutí Corneliíno pohledu. ,,Už mě můžeš pustit." Caleb hnedka zareagoval. ,,Jo promiň." Jemně jí pustil nohy a poté jí pustil celou. Irma na ně nechápavě civěla. ,,Nechci vás rušit, ale měli by jsme jít, za chvilku to tady zavírají." Caleb a Cornelie se podívali kolem sebe a zjistili, že tady jsou už jediný. ,,Tak jdeme." Řekl Caleb a už s Cornelií vylézali z bazénu.
Všichni šli od bazénu rovnou ke Cornelii domů, aby jí doprovodili a potom šli Caleb a Irma domů k Irmě, protože na ně už rodiče čekali. ,,Ahoj." Pozdravili oba společně. V tom se za rohem objevil Chris. ,,Večeře je na stole." Zakřičel a běžel zpět ke stolu. Irma a Caleb se usadili ke stolu a začali si nandávat jídlo. ,,Tak jaký to bylo?" Zeptala se Nerissa. ,,Bylo to úžasný." Ohodnotil to Caleb a Irmu to potěšilo, protože chtěla aby se Caleb nenudil. ,,To je dobře, Calebe, myslím, že když si tady najdeme dům, tak se nebudeš nudit." Julian pokračoval v konverzaci. ,,To by bylo super tady bydlet." Caleb byl celý nadšený. ,,Už nepovídejte a jezte, nebo vám to vychladne." Napomenula je Irmyna mamka. Všichni kývli pro souhlas a bylo slyšet jenom cinkání příborů. Večer se všicni sešli povídali si o zážitcích a tím se lépe poznali a poté šli spát, protože byli velice za tento den unavení.
Pokračování příště...

Upoutávka

2. února 2007 v 19:12 | Irma-blunk |  Novinky
Ahojky. Chtěla bych jsem dát odkaz na naš blog s Cornelií Hale o příbězích Irmy a Cornelie. Vím, že to sem dávám docela pozdě, ale to je jedno. Tak jestli máte zájem, tak se tam můžete podívat, je tam už jeden nedodělaná příběh-Srdce na pravém místě. ¨
Zájemci ať kliknou ZDE!
Děkuju.

Krása není všechno V.

2. února 2007 v 18:58 | Irma-blunk |  Krása není všechno
Asi nevěděli, že Irma sedí za nimi a poslouchá. ,,Holky já už jdu." Řekla aniž by se dotkla jídla. ,,Irmo? Vždyť si nic nesnědla." Řekla Cornelie a nechápavě na ní civěla. ,,To neřeš." Řekla, odnesla jídlo a vyběhla pryč z jídelny. Irma rychle popadla tašku a šla se slzami v očích pryč ze školy. Jak jsem mohla být tak blbá, že jsem mu na to skočila. Irma nemohla utišit pláč. Šla pomalu. Nevěděla jestli má jít domů. Nakonec po chvilce bloudění se otočila a šla domů. "Ahoj mami. Pozdravila ubrečeným tónem. Její mamka se na ní podívala. "Irmo, co se ti stalo?" Zeptala se a šla směrem k Irmě. "Nechce se mi to tom mluvit." Řekla a šla po schodech nahoru do svého pokoje, kde se zamknula. Lehla si na postel a stále jí ještě tekly slzy. "Píp, píp." Zapípala SMS. Podívala se od koho je. "Irmo, co se ti stalo dnes na obědě?" Od Cornelie. Irma jí odepsala. "Zítra ti to řeknu. Čekám tě ve dvě." Napsala. Položila mobila vedle sebe. Po Chvilce přemýšlení usnula a probudila se až další den ráno v šest hodin. Protáhla se a šla se podívat jak je dneska venku. Když zjistila, že je zatím mlha a šero, tak sešla do kuchyně, kde zamířila do lednice. ,,Tak co si dám k snídaní?"Šeptala si pro sebe. Nakonec vytáhla mléko a k tomu si dala lupínky. Po vydatné snídani se šla dívat na televizy. ,,Ahoj Irmo." Pozdravil jí její taťka. ,,Ahoj, tatí. Kdy přijedou?" Zeptala se ohledně návštěvy, která má k nim dneska přijet a budou u nich týden. ,,Někdy po obědě, dorazí. Oni si tady budou hledat bydlení, chtěj se sem přistěhovat. ,,Fakt? Tak to jsem nevěděla." Divila se a poté se opět věnovala televizy. Během odpoledne se stěhoval Chris k Irmě do pokoje, protože tam s ní týden bude přebývat. Potom byl oběd a čas před příjezdem známích se stále krátil. Bylo třičtvrtě na jednu a někdo zazvonil. ,,Jdu otevřít." Ujmula se toho mamka. ,,Ahoj." Slyším mamky hlas a pozdravy nášich návštěvníků. A bylo to tady tříčlenná rodina vstoupila do našeho domu a začalo představování. Mamka se jmenovala Nerissa, taťka Julian a jejich syn se jmenoval Caleb. Caleb byl moc hodný kluk, skvěle se sním povídalo. Jsou dvě hodiny a už zvoní Cornelie. ,,Je přesná jako hodinky." Irma jde otevřít. ,,Ahoj Cornelie." ,,Ahoj Irmo. TAk kde ho máš?" Cornelie se už rve dovnitř. Jelikož jeho a Irmy rodiče šli na zahradu, tak bylo na představení jenom Caleb. ,,Calebe, tohle je moje nejlepší kamarádka Cornelie." Představí jí. ,,Já jsem Caleb." Podají si ruce a chvíli na sebe koukají. Potom se od sebe pohledy odtrhnou.
Pokračování příště....

Krása není všechno IV.

2. února 2007 v 13:29 | Irma-blunk |  Krása není všechno
Další den byl pátek. "Irmo, vstávej, nebo zaspíš." Lomcuje s ní její mamka. "Vždyť už jdu." Odpověděla otráveně a už se soukala z postele. Došla k oknu a podívala se jak je dneska venku. Jakmile uviděla zářící, hned měla lepší náladu. Během chvilinky se oblékla, vzala si tašku a šla se do kuchyně nasnídat. "Mami, zítra přijedou ty známí?" Zeptala a mezitím si vzala kakao s vánočkou. "Jo přijedou, už jsem ti to říkala včera." Podívala se na Irma. "Jo aha, a jak se jmenuje ten syn?" "Jmenuje se….." Irma se podívala na hodiny a všimla si, že už bude muset jít. "Mami já musím běžet." Řekla Irma a už pelášila ke dveřím. "Řekneš mi to odpoledne, jo. Ahoj." Rozloučila se a běžela směrem ke škole. Před školou na ní čekal Michael. "Ahoj Irmo." Zamával na ní. "Ahoj. To čekáš na mě?" "Jo čekám, jdeme?" Ukázal rukou na školu. "Jo jdeme." Bok po boku šli do školy. "Tak já jdu do třídy." Řekla, když byli oba už přezutý. "Tak jo, možná se ještě uvidíme." Řekl a odešel. Irma chvilku se za ní dívala, v tom zazvonilo a Irmy vylítla jako střela po schodech nahoru, aby nepřišla pozdě na hodinu. Do třídy vběhla těsně před učitelem. "Kde jsi byla?" Zeptala se jí Cornelie, když sedala k ní do lavice. "Sem se trochu zdržela." Řekla a musela si stoupnout, protože do třídy vcházel učitel. "Sedněte si." Pokynul. Žáci si sedli. Cornelie a Irma si spolu povídali, protože je učitel dějepisu, ale ani dějepis nebavil. "Crrr." Ozvalo se z chodby. Irma, Cornelie, ale i ostatní žáci se sebrali a vyšli na chodbu. Irma s Cornelií zamířily ke křesílkám na konci chodby a usadili se tam. "Tak co ty tví příbuzný? Kdy přijedou?" Zeptala se jí Cornelie. "Přijedou zítra odpoledne, tak doufám, že přijdeš, abych ti je mohla představit." Irma se na ní podívala. "Ještě nevim." Řekla Cornelia a dívala se kamsi. Irma se na ní zlostně podívala,když v tom jí něco napadlo. "Nevím jestli tě to bude zajímat, ale mamka říkala, že vezmou svého syna." Cornelie zbystřila. "Opravdu?" "Jo, když to říkala mamka." Cornelie se zamyslela. ,,Tak já si udělaám určitě čas, tak v kolik?" Irma se vítězně usmála. "Ve dvě?" Nevrhla. Cornelie kýval. "Tak ve dvě domluveno." Potom k nim přišli holky a povídali si dokud nezazvonilo. Ostatníá hodiny proběhly v poklidu a potom se šlo už jenom na oběd a poté domů. "Corny makej, bedeš poslední v řadě. " Volala na ní Irma, když už čekala ředu na oběd a Cornelie se loudala za ní. Najednou jí předběhli nějací kluci. ,,Dáma má přednost." Řekla a zařadila se za Irmu. Kluci jenom kroutili hlavou, ale neřešili to. ,,Já ti říkala, ať mákneš." Popichovala jí Irma a na tác si pokládala jídlo. ,,No jo no." Cornelie a Irma uamířily ke stolu, kde seděly holky od nich ze třídy. Irma najednou slyšela za sebou velice známý hlas. Byl tam Michael se svými kamarády. Irma ho chtěla pozdravit, ale v tom slyšela, že se baví o ní. ,,Dobře ti na to tak holka skočila, máš jí v hrsti." Řekl jeden z nich. ,,Irma mi fakt skočila na to, že by se mi mohla líbit." Řekl Michael a poté se začali všichni smát.
Pokračování příště....