Prosinec 2006

Krása není všechno I.

2. prosince 2006 v 18:13 | Irma-blunk |  Krása není všechno
Ahojky tak jsem si řekla že napíšu příběh o Irmě a Vanci Michaelovi Justinovi, ale tady nebude jako zpěvák ale jako 16-ti letý fešák Sheffieldu. Irma se bude Michael moc líbit.........!
Je krásné slunečně pondělní ráno a Irma jde opět do školy. Cestou potká Cornelii, tak jdou spolu do školy. Za chvíli se Cornelie zeptá Irmy ,,Líbí se tï nějaký kluk?" Irma přikývne a začne o Michaelovi básnit a Cornelie se Irminýho básnění zbavila když zazvonil ve škole zvonek a začala hodina. Irma chodí do třídy s Cornelií a dokonce s ní sedí v lavici. První hodinu měli zeměpis, který nemám Irma moc v oblibě! Täk si Irma začala povídat skoro se všema kdo sedí v její blízkosti a toho si paní učitelka všimlä a řekla jí ať jde k tabuli. ,,Tak co nám řekneš o druzích států?" Zeptala se paní učitelka. Ïrma chvilku přemýšlela. ,,No víte, státy jsou, ......jsou, no já si teď zrovna nemůžu vzpomenout!" Začala blekotat Irma. ,,Takže nic neumíš, ale povídat si ostatníma to umíš co?" Začala řvát paní učitelka. ,,To není pravda, já se učila, ale nějak jsem to zapomněla." Irma se začala vymlouvat a přitom trochu milosrdně lhala, protože se na to doma ani nepodívala. ,,No tak když mi něco řekneš, tak budeš mít možná lepší známku než je pětka." Usmála se paní učitelka. Asi po deseti minutách si šla Irma sednout a dostala 3-. Za chvilku zkončila hodina a Irma a Cornelie šli na chodbu. ,,Ty jo to 3- ti vůbec nezávidím. Ale byla jsi dobrá." Začala Cornelie litovat Irmu. ,,No lepší 3- než pětka. Ale rodiče mě za to zabijou." Začala fňukat Irma. ,,To bude dobrý" Řekla Cornelie. Ale njednou zjistila, že jí Irma nevnímá a dívá se někam za ní, tak se Cornelie obrátila a uviděla nějaký kluky z vyššího ročníku. ,,Proč na ně tak civíš?" Drkla do Irmy Cornelie. ,,Ty ho nevidíš?" Řekla pořád za ní civící Irma. ,,Koho Irmo?" Nechápala Cornelie. ,,Santu Clause! Michaela Justina. Támhle s těma klukama." Dívala se zasněně Irma. ,,A jéjej Irma se nám zamilovala." Posmívala se Cornelie. ,,Řikám toi nech toho. Hele už zvoní pojď jdeme do třídy." Křičela na Cornelii Irma. ,,No jo no." Celý den jinak škola probíhala normálně a potom po obědě šla Irma a Cornelie domů.
,,Cornelie?" ,,No co je?" Podívala se Cornelie na Irmu. ,,No víš, myslíš že si mě už někdy Michael všimnul?" Začervenala se Irma. ,,No chceš říct pravdu?" Smála se Cornelie. ,,Jasně že jo." ,,No tak já myslím, že to za chvilku zjistíš." Zašeptala Cornelie Irmě do ucha. ,,Jak to myslíš?" A potom si Irma všimla Michaela a kluků jak jdou naproti nim. ,,Pojď Cornelie, utečem jim." Začala potichu panikařit. ,,Ne nikam nejdem a chovej se před nima normálně a jistíš odpověd na tu otázku co si se mě ptala." Odpověděla Cornelie v klidu Irmě. ,,No jo no" Odpověděla Irma a šla dál. Michael a ostatní kluci byli od nich ještě docela kus. A v tom Cornelie řekla Irmě ,,ahoj, já muím jít už domů." a Irmu tam nechala samotnou. Irma se za ní nechápavě podívala a Cornelie se otočila a usmála se. Irma se vydal dál a když jí kluci míjeli tak Michael Irmě řekl ,,ahoj" a usmál se. Irma se ho docela lekla, protože to nečekala a tak se na něho podívala a potichu řekla ,,ahoj" a šla dál a za rohem se zastavila a zakřičela radostí. Po chvilce přemýšlění o tom co se stalo šla domů.
,,Ahoj mamí" zakřičela Irma na mamku, která stála v kuchyni a něco vařila. ,,Ahoj Irmo, co bylo ve škole?" Tázala se Anna Irmy. ,,No víš učitelka zeměpisu mě vyzkoušela a já dostala 3-" a Irma začala nejostě přešlapovat. ,,Cože? Ty jsi dostala 3- ze zeměpisu a ty ještě příjdeš domů vysmát jalo veverka. Jak si tohle představuješ?" rozlobila se Anna. ,,Mami já si to zítra opravím a nechám se vyzkoušet a dostanu jedničku uvidíš. Já si to opravím." bránila se Irma. ,,No to si teda opravíš, ale teď jdi k sobě do pokoje a budeš se učit a nebude žádna televize a půjdeš ö půl desátý spát!" rozkázala Anna a Irma šla k sobě do pokoje, ale dneska jí to moc nemrzelo s mamkou, protože to s tím Michaelem jí zlepšilo náladu. Irma jakmile došla k sobě do pokoje vzala mobil a šla zavolat Cornelii. ,,Prosím?" Ozvalo se na druhém konci telefonu. ,,Ahoj Cornelie, chc ti něco říct." jásala Irma do telefonu. ,,Tak povídej, je to něco s Michaelem?" ptala se nadšeně Cornelie. ,,Jo je, když šli kolem mě, tak mi řekl ahoj a usmál se na mě." vyprávěla Irma Cornelii. ,,To je super, a co jsi mu odpověděla?" ,,No nejdřív jsem se na něho otočila a potom jsem mu řekla ahoj a šla jsem dál." jásala Irma. ,,To je super ale já už musím jít pomoct mamce tak ahoj." rozloučila se Cornelie a položila to.
Pokračování přístě .......